ráda bych se s vámi podělila o své zážitky z výletu dne 28. 1. 2012, který pořádal Český svaz ochránců přírody pod záštitou strakonické knihovny. Manželé Hrdličkovi zařídili velmi zajímavý program zaměřený na řez ovocných stromů. Sešlo se nás 22 zvědavců (+ dvě děti) a odjeli jsme vlakem do Pačejova. V Horažďovicích - předměstí jsme museli více než hodinu čekat - využili jsme tuto dobu k prozkoumání okolí, což bylo příjemné. V Pačejově jsme se setkali s místním sadařem Ing. Miloslavem Šimkem, který s námi nejprve pobyl v klubovně na obecním úřadě, kde nám sděloval své poznatky z ovocnářské praxe.
Pan Šimek je majitelem velkého ovocného sadu, kde pěstuje především
jabloně. Má smlouvu s ČSAV a na jejím základě nepoužívá žádné chemické
přípravky proti škůdcům a chorobám. Zabývá se pouze biologickou ochranou, neboť
jeho ovoce se používá na výrobu pokrmů pro děti. Teoreticky nám vysvětlil pravidla řezu stromů a poté jsme se vypravili do nedaleké zahrady jeho známé, kde nám prakticky ukázal, co by bylo potřeba pro ten který strom udělat.
Řezem se má hlavně prosvětlit koruna, pokud jedna větev příliš zastiňuje druhou. Je to důležité i pro velikost a vybarvenost plodů, navíc v řidší koruně se také moc nevyskytují škůdci a choroby. Byla jsem požádána, abych tento článek napsala, protože tomu rozumím. Vystudovala jsem zahradnickou školu v Mělníku, a to obor ovocnář. Mám stromy moc ráda a ráda tvořím nové koruny. Není to přímo moje povolání, ale velký koníček, kterému se věnuji ve volném čase v ovocném sadu mých rodičů.
Každý strom je jiný, neboť velmi záleží na odrůdě a také na podnoži, na kterou je naroubovaná. To znamená, že každý strom jinak roste - má jinak dlouhé přírůstky a ke každému se musí přistupovat jinak. A také velmi záleží na době, kdy se řez provádí. Už se upouští od zimního řezu a u jabloní se doporučuje koncem dubna. Jistě namítnete, že stromy kvetou, ale neměli byste litovat ustřižených větví s květy, protože ne z každého květu je plod. Jak nám pan Šimek řekl, až 50 listů vyživuje jeden plod. Spousta květů i malých plodů opade, neboť strom je všechny neuživí.
Také se upouští od klasické pyramidální koruny a více se upřednostňuje tvar kotlovitý, bez vrcholu, kde všechny boční větve jsou stejnoměrně osvětleny. Větve, které rostou v koruně kolmo, se většinou celé vyřezávají, protože bývají většinou neplodné - bez plodného obrostu. Říká se jim "vlky". Větve, které rostou do středu korun a kříží se, se také vyřezávají, stejně tak ty, které brání obdělávání pod stromy.
Při řezu musíme také brát v úvahu stáří stromu, jeho velikost koruny a zároveň kořenového systému. Máme-li strom více let neřezaný a zarostlý, je lépe vyříznout pouze 1/3 větví z plánovaného množství a další rok zase další. Při velkém jednorázovém zásahu by se rovnováha mezi korunou a kořenovým systémem narušila, což by vedlo k velkému nárůstu vlků a koruna by se velmi zahustila.
Další pravidlo je, že se větve řezají takzvaně "na větevní kroužek". U třešní se nechává pahýlek (tzv. "věšák") - asi 15 cm se nechá od následující větve. Postupně zaschne a později se odřízne. Tím se zabrání tzv. "klejotoku" (vytékání mízy z rány). Při tomto stylu je možné řezat třešně v květu nebo je také dobré počkat až do sklizně.
Výhodou pozdního řezu je také přítomnost mízy ve větvích - jsou pak pružné a sadaře lépe udrží. Rány se dobře zacelují. Do velikosti 1 cm se nemusí zamazávat, ty větší se natřou buď latexem s fungicidem, nebo stromovým balzámem.
Jak sám pan Šimek řekl, každý sadař má svoji hlavu, a tím pádem i jiný názor na řez. Pokud začínáte, pamatujte, že někdy méně je více. Vezmete-li stromu naráz polovinu koruny, silně ho zmladíte a svoji úrodu, na kterou se těšíte, si oddálíte. Nebo kvalita a počet plodů nebudou takové, jak jste očekávali.
Věřte, že každou chybu v řezu vám v následující roce váš strom vrátí, a proto s pilkou a nůžkami velmi opatrně. Přeji vám bohatou úrodu.
Jana Rachová