Do okolí Bohumilic v Čechách s panem Skalickým.
V sobotu 12. 5. 2012 jsme se připojili k akci volyňského muzea - máme totiž rádi výlety s panem Karlem Skalickým, a na tento den byla naplánována cesta do okolí Bohumilic. Bohužel příliš jsme účast neposílili. Vzhledem k dešti se nás sešlo málo - za Volyni 2, za nás Strakoňáky také 2. Plus pan Skalický jako průvodce. Jindy bývá tolik účastníků jako na výletech pořádaných námi (tj. obvykle 15 - 40) a i povaha zájemců je podobná.

Autobusem jsme dojeli na rozcestí k Bohumilicům, kde jsme se nejdříve podívali na hřbitov a pak do zámku. Pan Skalický domluvil s majitelkou paní Zdeňkou Hiršlovou návštěvu. Spolu s manželem a jedním ze synů se nám velice ochotně věnovala. Vyprávěla nám o pohnuté historii zámku i členů své rodiny a hlavně o svízelném obnovování toho, co bylo během let zničeno. Viděli jsme citlivě zrenovované místnosti, prostorné sklepení, park i tvrz v nedaleké Smrčné. Úsilí a soudržnost celé rodiny vzbuzují úctu a jsme moc rádi, že jsme se mohli s Hiršlovými seznámit.

Všímali jsme si i všeho, co jsme míjeli v krajině. Hlavně stromů - kromě několika pozoruhodných lip, z nichž některé jsou chráněné, jsme viděli i tak staré ovocné stromy, s jakými se jen tak člověk nesetká. U třešní nebo hrušní to tak výjimečné není, zato vidět jabloně s mimořádně silnými kmeny, svědčícími o jejich vysokém věku, to je zvlášť velký zážitek. Kolem Smrčné jich bylo několik a určitě se někdy za nimi ještě vypravíme.

Ve Čkyni jsme si zašli k synagoze, abychom viděli nově vystavěnou bránu a další pokroky v opravě budovy. Původně byla plánována i návštěva bohumilického kostela, ale tu jsme nechali na jindy. Ohřáli a usušili jsme se v restauraci a vlakem jsme se pak vrátili domů.
Po celou cestu se povídalo a jako vždycky jsme se dověděli spoustu zajímavostí. A doma jsme s velkou nedočkavostí otevřeli knížku koupenou u pokladny muzea - "Za chlebem do světa". Obsahuje dopisy pana Vojtěcha Hrubého, rodáka z Milejovic, určené panu Josefu Režnému. Vypráví se v nich, jak se obyvatelé pošumavských vesnic těžce protloukali v době hospodářské krize a za války, jak odcházeli k cirkusu, pracovali na stavbách, podporovali jeden druhého. Vzpomínky jsou napsané moc hezky a čtou se jedním dechem. -ah-