Dne 9.10.2001 se konala v budově gymnázia ve Strakonicích mykologická přednáška s panem doktorem Cvrčkem. Sešlo se 35 posluchačů, které život hub zajímal. Pan doktor Cvrček se v úvodu přednášky rozhovořil o tom, co jsou to vlastně houby, kde je můžeme všude nalézt, jak se rozdělují apod. Mluvil také o zvláštním způsobu růstu hub, kdy houby nejsou schopny syntetizovat organické látky z látek anorganických jako běžné rostliny, protože u nich neprobíhá fotosyntéza. Proto jsou odkázány na symbiotický, koprofágní nebo parazitický způsob existence. Přitom např. rzi dosahují svého reprodukčního stádia během hodiny, vyšší houby, např. hnojník během dne, či ostaní houby během 2-3 dnů, a třeba dřevokazné houby během několika let.
     Prevážnou část své přednášky věnoval houbám vyšším, především pak těm druhům, které se sbírají pro potravu a i pro zábavu. Poukázal na časté otravy hub, a to zejména muchomůrkou zelenou. Ta je tak prudce jedovatá, že stačí, aby byla položena do košíku s jedlými houbami a její výstrusy a lupínky znečistí ostatní houby natolik, že se musí vyhodit nejen muchomůrka, ale i všechno ostatní. Pro citlivé lidi stačí i potření kůže jedovatou houbou k vypuknutí otravy. Pan doktor upozornil na to, že otrava muchomůrkou zelenou probíhá ve dvou vlnách. První vlna je doprovázena zvracením a nevolností. Potom nastává období úlevy a poté přichází druhá vlna otravy, která končí většinou kriticky, protože dochází ke změně struktury a funcí vnitřních orgánů. Pan doktor se rovněž zmínil o bedle jedovaté, která je podobné bedle červenající, avšak je více nahnědlá na klobouku a její nožička po ulomení nečervená. Další nebezpečnou houbou je např. muchomůrka jarní, muchomůrka tygrovaná, hřib satan, závojenka olovová, aj. Doktor Cvrček také poukázal na horší stravitelnost, popřípadě i mírnou jedovatost některých hub, pokud nejsou dobře tepelně opracovány (např. václavek a nebo muchomůrky růžové - masáka). Rozhodně však odmítl názory, že tepelným opracováním se jedovatost hub odstraňuje, dochází pouze k přesunu spektra jedů do jiné oblasti. Rovněž odmítl ochutnávání syrových hub v lese i názory na úpravu neznámých hub, které vycházely kdysi v časopisu "Český houbař". Poukázal i na přetrvávání různých pověr při sbírání hub. Dozvěděli jsme se také o chemicko-biologickém složení hub, kdy většinu chemických látek tvoří voda (až 95%) a zbytek je tvořen bílkovinami, cukry, tuky a minerálními látkami. Zajímavé jsou u některých hub obsahy aminokyselin a jejich účinky na lidský organismus, a to jak účinky léčivé tak i toxické. Houby rovněž obsahují vitamíny řady B a uvádí se C, D.  Obsah jednotlivých chemických látek v houbách kolísá, a to silně, v závisloti na životním prostředí, ve kterém rostou. Seznámil nás také s houbami vzácnými, jako např. zavlečeným druhem - květnatcem Archeovým nebo nám řekl o sběru hub v zimě, který on sám každoročně s úspěchem provádí - např. šťavnatky je možno spolehlivě najít na Štědrý den.  Pokud počasí dovolí, mohou se v lednu nebo v únoru vyskytnout i takové druhy hub, které se jinak sbírají ve vegatačním období .  Jednou si chtěl dr. Cvrček v zimě ověřit svůj nález a poslal vzorek nalezených hub profesoru Smotlachovi. Odpověď zněla: "Nedá se nic dělat, jsou to májovky."
    Na závěr přednášky nám doktor Cvrček řekl své desatero, jak sbírat houby.

    Desatero zásad sběru hub podle doktora Cvrčka:

1. máme sbírat houby, které známe
2. nasbírané houby si máme doma znovu prohlédnout
3. sbírat máme jen houby zdravé, nenahnilé, nenasycené vodou
4. nezapíjet houby něčím zvláštním nebo nadměrným množství tekutiny, zejména alkoholu
5. nejíst houby na noc
6. nesbírat houby mladé, nevyvinuté
7. nedávat houby dětem do 3 let raději vůbec a ještě až do 6 let jen opatrně (jsou těžce stravitelné)
8. houby v lese neochutnávat, snad pouze ryzce a holubinky tvoří výjimku, pokud tyto druhy hub známe
9. nesbírat houby podle obrázků v atlasech, protože často jsou barvy v knihách nevěrohodné a navíc se houby přizpůsobují prostředí, ve kterém žijí
10. lidé slabozrací nebo barvoslepí by houby neměli sbírat vůbec

    Pokud však dojde k tomu, že nějakou jedovatou houbu sníme, měli bychom urychleně vyhledat lékařskou pomoc. Důležité je i vzít si s sebou zbytek hub, které jsme jedli (třeba skrojky z nožiček nebo to, co jsme nepoužili a skončilo v košíku). Urychlí se tak vyhledání správného léku na základě rozborů těchto zbytků v laboratoři. Rovněž jsme byli upozorněni na horší stravitelnost hub, které jsou dlouho skladovány v mrazácích, maximální doba skladování mražených hub byla doporučena do 3 měsíců.

Závěrem uvádím druhy hub, o kterých dr. Cvrček mluvil.

bedla jedovatá - je nahnědlá, šupinatá, zaměnitelná s bedlou červenající, která však je vždy na řezu načervenalá
čechratka podvinutá - otrava vyvolaná touto houbou se podobá biochemické reakci, při které dochází tehdy, pokud je člověku podána při transfúzi nesprávná krevní skupina
hnojník obecný, hnojník inkoustový, hnojník třpytivý - obsahují látku vyvolávající nechuť k požívání alkoholu, tato látka izolována se používá při odvykací léčbě na alkohol ( jinak dr. Cvrček označil hnojník jako nejedlý)
holubinka vrhavka - je nezaměnitelná, protože je pálivá, je jedovatá
květnatec Archeův - zavlečený druh z Nového Zélandu nebo Austrálie
lakovka ametystová - byla doktorem Cvrčkem označena jako jedlá, avšak při provádění chemických rozborů u ní byl zjištěn vysoký obsah radioaktivních látek
lysohlávka kopinatá - halucinogenní, obsahuje opojné látky, jejichž dávkování jako drog je však obtížné a jsou známy případy otravy a úmrtí způsobené touto houbou
muchomůrka jarní - stejně jedovatá jako muchomůrka zelená
muchomůrka růžovka - masák - díry po plžích vždy růžové, zaměnitelná s muchomůrkou panterovou (tygrovitou), která má však roztřepené okraje klobouku a řez či porušení nejsou růžové, má rovněž podlouhlé výtrusy. Muchomůrku růžovku je nutno vždy dobře tepelně upravit, je toxická při přejedení nebo tehdy, pokud se chemické látky z ní dostanou přímo do krve
muchomůrka citronová - obsahuje jed, který mají ropuchy, teplem se tento jed ničí, přesto je i po úpravě nejedlá
muchomůrka zelená - prudce jedovatá, kulaté výtrusy, otrava má 2 průběhové vlny, jedna z nejjedovatějších hub u nás
muchomůrka červená - jedovatá, obsahuje halucinogenní látky
pečárka zápašná - bývá zaměňována se žampionem, je mírně jedovatá, po uvaření je však cítit jako karbola, jodoform nebo antracitový inkoust
ryzec pravý - zelenavé pruhy po klobouku, za syrova příjemné chuti, ryzce obecně při uříznutí roní mléko
šťavnatka luční, šťavnatka panenská - šťavnatky sbírá dr. Cvrček v prosinci nebo v lednu
šupinovka kostrbatá - v atlasech označována jako jedlá, ale dr. Cvrček doporučuje nejíst
ucháč obecný - ve starých atlasech označován za jedlý, je však jedovatý
václavka obecná - je jedlá, avšak je nutno ji dobře tepelně upravit