Říd. uč. VOJT. POMAHAČ: >>ZÁZRAČNÉ<<" STUDÁNKY
V OKOLÍ ŽINKOV A PLÁNICE.

V okolí historicky památného i krásami přírodními proslulého měs-
tečka Ž i n k o v a jest hojnost >>ž i v ý c h s t u d á n e k<< s dobrou
pitnou vodou, z nichž některým přisuzoval lid od pradávna až dosud
moc léčivou.
Tyto význačné studánky, všeobecně v krajině známé, mají mocné
prameny vycházející z hlubin a pronikající na cestě povrchu země trh-
linami krystalických břidlic, jež obsahují hojnost rudných sloučenin.
Voda procházejíc jimi -- rozpouští některé a tím nabývá jejich vlast-
ností, někdy léčivých. Dle toho jdou zde v o d y ž e l e z i t é, r a d i o-
a k t i v n í a jiné ještě.
V dobách dávnominulých hledal onemocnělý člověk pomoc a uzdra-
vení v přírodě, léčiv se bylinami, vodou, sluncem a teplem, ale věřil
též v >>zaříkávání nemocí<<, v čarování i v zázraky.
Víra v léčivou moc vody kotví ještě v dobách pohanských. Voda
uctívána co božstvo, stejně jako oheň. Voda očišťovala člověka, jí při-
nášeny oběti o zimním slunovratu, o vánocících, o slavnostech jarních,
velikonocích i o slunovratu letním, o sv. Janu Křtiteli atd. (Žalm: Čes.
vesnice 91.)
Zvláštní úctě těšily se živé prameny zřídla a studánky. Přisuzována
jim velmi záhy léčivá moc stejně jako bylinám, jak dosvědčí ji již naše
nejstarší pověsti o dcerách Krokových a j. Víra v léčivou moc vody
přišla i do křesťanství a církev snažila se přizpůsobiti ji novému du-
chu, spojujíc úctu k pramenům a studánkám s úctou různých svatých,
zejména ovšem Panny Marie. Nad takovými studánkami stavěny pra-
videlně kapličky neb alespoň ozdobovány obrazy svatých. Zvláště na
venkově držel se lid houževnatě svých odvěkých tradic, zde často i
podložených skutečnými důkazy léčivosti, které vykládány přirozeně
co zázraky a účinky nadpozemské moci.
O čtyřech takových význačných studánkách z okolí Žinkov a Plá-
nice chci vám vypravovati, co jsem vypátral a tak zachovati dávné
zkazky po předcích před zapomenutím.

I. >>Dobrá voda<< u Žinkov.

Asi půl km za Žinkovy směrem jihozápadním, pod strání zalesně-
ného >>V r c h u<< při polní cestě, je Š i n d e l á ř o j c k a p l i č k a a
vedle ní studánka, z pola přikrytá plochým kamenem, stíněná dvěma
kaštany. O této studánce a kapličce vypravovala mi 85letá bystrá
výměnkářka, selka ze dvora >>u Š i n d e l á ř ů<< -- paní Marie Horová,
matka nynějšího hospodáře a MUDra Fr. Hory, vynikajícího lékaře
v Brně - následovní :
>>U d o b r é v o d y<< na Korbelojc pozemku - bylo až do roku 1877
>>behniště<<, uprostřed toho >>ž i v á s t u d á n k a<< a u té >>h n í z k ý
kamenný křížek s rokem 1808<<.
Pod studánkou při cestě bylo trní a na něm plno hadříků. Voda ve
studánce byla hojivá a od nepamětných dob chodili tam lidé ze Žinkov
a z okolí, vodu pili a vodou se umývali, zejména nemocné údy. Hadří-
ky, jimiž se otírali, dávali na trní. Voda hojila b o l a v é o č i, l á m á-
n í v k o s t e c h, š k u b á n í a p í c h á n í v o u d e c h a jiné
nemoci.
"Před 100 lety byl v zámku >>d e l e c h t o r<< (ředitel panství), jenž
trpěl lámáním v kostech (pakostnice - podagra). Když ho to vzalo,
museli mu třeba v půlnoci běžeti pro vodu k zázračné studánce a ta
mu pomohla."
Tuto zprávu slyšela babička Šindelářojc, když se vdala do Žinkov
před 70 lety - od velmi staré babičky Vondráškojc (Baumrukové) ,
ženy moudré, jež za svobodna (před 130 lety) sloužívala v zámku a
pro tu vodu chodívala >>m i l o s t p á n o v i d e l e c h t o r o v i<<. Také
>>v r c h n o s t<< z té doby - h r a b a t a z W r t b y a p o n i c h k n í ž e
z L o b k o v i c - pili tuto vodu.
Studánka >>D o b r á v o d a<< byla i jinak divotvorná.
>>Bylo-li dlouho sucho, vypravilo se večer po západu slunce ze Žin-
kov 9 dívek-panen a šly vyprázdnit a vyčistit 9 studánek. Začly
u >>D o b r é v o d y<<, potom šly na louku S l í v o j c, potom na F a r-
s k ý l u k a, potom p o d L i š t í n y, potom pod les v Z a h a t í a po-
om -- >>už nevím kerou eště<< - řekla babička a vypravovala dále:
>>V y t e k a l - l i p o v y č i š t ě n í s t u d á n k y u > > D o b r é v o d y < <
p r am é n e k n a c e s t u , j i s t ě b r z y p ř i š e l d e š ť...
>>V roce 1866 v létě začla vojna s Prajzem (s Pruskem). Já chodila
s outěžkem a můj muž-voják, měl narukovat do bitvy. Na štěstí byl
v Radochovech jmenovec mého muže - také Hora Václav, člo-
věk svobodný, osamělý a nebál se, protože říkali tenkrát lidé, že >>n a-
š e c í s a ř s k é v o j s k o u t l u č e P re j z y č e p i c e m a<< a ten
za odměnu narukoval za mého muže - a víckrát se nevrátil.
Tenkrát učinili jsme s mužem slib Bohu, že postavíme u >>D o b r é
v o d y<< kapličku, ale nebylo nám možno jej splniti, protože majitel
místa - starý sedlák K o r b e l -- nechtěl svoliti...
V roce 1874 byla v Žinkovech >>s v a t á m i s i e<< - misionářů ze
>>S v a t é H o r y<< a v roce 1877 přišli misii obnoviti. Krásně kázali
a zpovídali a >>l i d i b y l i m o c p o h n u t ý<< . . .
>>V této době zkazil se nám nejstarší syn - zlým naváděním známé-
ho >>K.<< tak, že jsme ho museli poslali k radě kaplana, pana pátera
Melichara - na polepšovnu do Ameriky . . . (vrátil se opravdu polep-
šen a stal se výborným hospodářem.<<
>>Byli jsme s mužem nešťastní a mysleli jsme nejináč, než že je
to trest Boží na nás seslaný, že jsme dle slibu dosud kapličky ne-
postavili.<<
Současně stal se u Korbelů hospodářem mladý Korbel Václav a ten
byl ochoten postoupiti Šindelářovi-Horovi místo u >>D o b r é v o d y<<
na stavbu kapličky.
Podnětem misionářů sešli se zájemníci na faře, kdež Korbel postou-
pil místo ke stavbě.
Šindelář začal pracovati. Rozhodl, že postaví kapličku n a m í s t ě
s t u d á n k y a novou studánku udělá vedle kapličky vlevo. Základy
pro kapličku musely býti vykopány do značné hloubky a jáma zasy-
pána kamením, jejž tam bylo navozeno 30 for. Na těchto základech
postavena kaplička a tak starodávná studánka zašla. . .
Divotvorný pramen zachycen byl částečně novou, nynější studán-
kou, ale vyráží i v kapličce a jinde v okolí.
Kříž kamenný, jenž stával u staré studánky, zazděn jest v přízemí
kapličky na jižni straně.
Kaplička byla vysvěcena v roce 1877 s velikou slávou, při čemž byla
ve dvoře u Šindelářů veliká hostina. Hodováno bylo i na dvoře, v ku-
chyni vládla farská kuchařka a v celé obci byla pout.
Do kapličky dala selka Šindelářka >>d o t ý k a n o u s o š k u P a n-
n y M a r i e z e S v. H o r y<<. Po nějakém čase uznáno, že zmíněná
soška jest pro kapličku malá a proto opatřena větší, kterou ze dřeva
vyřezal všeumělec-samouk s e d l á k H u l e c (Zahradník Vojtěch)
z Partoltic -- a to jest soška dosavadní.
Tuto sošku ozdobila kněžna Lobkovicová, provdaná hra-
běnka Strauffenbergová, hedvábným rouchem, drahocenným růžen-
cem safirovým a zlatou medailí, kterouž nosívala na šiji. >>Ve S v ě t o-
v é v á l c e<< byla kaplička čtyřikrát vyloupena a ze sošky ukraden
drahocenný knížecí růženec i s medailí. Babička Sindelářojc mi řekla,
že zloděje znala, a že ho proklela >>a b y d o r o k a p o š e l<< - a
>>p o š e l p r ý<< ."
Nýní již lidé neví o léčivosti vody od >>Šindelářojc kaplič-
k y<<, studánka je zanesena a slouží jako zimní útulek žabám...
--Zašla starodávná žinkovská >>d o b r á v o d a<<. --

II. Nicovská studánka P. Marie.

Nedaleko poutního kostela v N i c o v ě, vystaveného slavným stavi-
telem baroka Kilianem Ignacem Dienzenhoferem v ro-
ce 1720 z rozkazu hraběte Adolfa Bernarda z Martinic -
vnuka B o ř i t y z M a r t i n i c, místodržitele království Českého, vy-
hozeného v roce 1618 z okna kanceláře ve hradu Pražském - psána
na S m e č n ě a P l á n i c i, jest vlevo, blízko od silnice k Plánici kaplič-
ka a v té pramen vody, kteréž lid přisuzuje zázračnou léčivost na pří-
mluvu p a n n y M a r i e N i c o v s k é, o čemž svědčí množství proseb
o uzdravení a díků za uzdravení, napsaných věřícími poutníky po stě-
nách kaple.
Tato voda byla nedávno zkoušena a uznána r a d i o a k t i v n í, tedy
opravdu léčivou, ale pramen není silný. O letní pouti Nicovské přichází
tam množství procesí a některé ženy odnášejí si >>z á z r a č n o u<< vodu
v lahvičkách domů.
V poslední době snaží se MUDr. Mára z Plánice zaříditi odborné lé-
čení touto vodou.
Pověst, že se ve studánce zjevovala P. Maria - udržovaná v lidu od
dob Pobělohorských, byla podnětem ke stavbě poutního kostela.

III. Zbislavská studánka.

Půl hodiny cesty za Němčici, blízko vesničky Zbislavi, malebně věn-
čené lesy, v krajině, jež od založení C i s t e r c i a n s k é h o k l á š t e-
r a P o m u c k é h o p o d Z e l e n o u H o r o u, až do jeho zkázy (asi
od roku 1150 do roku 1420) byla majetkem tohoto kláštera, jest ka-
plička se studánkou výborné vody, uznávané lidem za léčivou.
Přes léto sídlí v kapličce soška P a n n y M a r i e z farního kostela
N ě m č i c k é h o. Pamatuji, že před 30 lety - nevím zdali dosud -
přenášívali tuto sošku o Mariánském svátku 25. března z Němčického
kostela do kapličky ve slavném procesí, průvodu družiček a množství
věřících z celé rozsáhlé osady, za zvuků hudby, zvonů, zpěvu a střelby
z hmoždířů. Tam zůstala po celé jaro a léto a zpět přestěhována buďto
o němčické pouti 15. srpna, nebo až o svátku Mariánském - 8. září.
Tato soška byla zdobena množstvím stříbrných peněz císaře Leopol-
da I., Karla VI., císařovny Marie Terezie, císaře Josefa II. a jinými
ještě a s tímto cenným majetkem zůstávala i v kapličce mnoho let bez-
pečně, až před 25 lety přišel člověk zloděj a sošku oloupil; vypátrán
nebyl. . .
K založení kapličky u léčivého pramenu váže se následovní pověst:
V zámku M ě c h o l u p e c h žila nemocná hraběnka, jíž žádný lék
nemohl uzdraviti. Někdo jí poradil, aby pila vodu z e Z b i s l a v s k é
s t u d á n k y a v této vodě se koupala. Hraběnka dala si ze studánky
vodu voziti, používala ji - a uzdravila se. Z vděčnosti k P a n n ě
M a r i i za uzdravení vodou dala prý hraběnka vystavěti u studánky
kapličku.
Je-li tato pověst pravdivá, mohla býti zmíněnou hraběnkou jen man-
želka hraběte M i k u l á š e z M o r z i n a, který vlastnil Měcholupy
v letech 1692 až 1696.

IV. S t u d á n k a s v . V á c l a v a.

Za P a r t o l t i c i směrem k N ě m č i c ů m vklíněna jest mezi lesy
hájenka zvaná >>v L á z n i<<, několik kroků od ní lesní palouk a při
okraji palouku, na svahu mohutného vrchu >>S t r á ž e<< a >>L í s k o-
v i c<< ve výši asi 540 m nad mořem stojí kaplička, v té kapličce dře-
věná socha s v. V á c l a v a, původem asi ze XVI. století a pod sochou
studánka s mohutným pramenem výborné, křišťálově čisté a ledově
studené vody.
Tento pramen, jak jsem se přesvědčil, nezeslábl ani při velikém su-
chu v roce 1911, kdy mnohé, značně hluboké a jindy stálé studně ztra-
tily vodu - vyschly, ani nezamrzl při krutých mrazech, až 45°C, v zi-
mě roku 1928-1929.
Z této studánky vytéká potůček, jež níže v lese napájel několik
pstruhových rybníčků, zřízených v roce 1898, krásy přírody milovným
majitelem panství žinkovského K a r l e m , r y t í ř e m z W e s e l ý c h.
Po jeho smrti zpustly rybníčky i mnohá jiná jeho díla na panství.
Pramen sv. Václava byl znám již dávno jako léčivý, ale též jako spo-
lehlivý prorok povětrnosti.
Lázeňský hajný Polívka i lesní Vaněk zjistili častým pozorováním,
že asi 2 dny před změnou krásného, suchého povětří v deštivé - utvoří
se ve studánce na povrchu vody - vrstva zeleného žabince asi 3 cm
silná a jak zmizí, třeba ještě pršelo, nastane brzy opět krásné počasí.
Žabinec patrně leží na dně studánky a brzy před příchodem deště vy-
stoupí na povrch a před odchodem deště klesne ke dnu. Tento zajíma-
vý zjev jistě má souvislost s tlakem vzduchu.
V roce 1847 vyžádal si V á c l a v K o t, kontrolor panské syrobárny
v M ě č í n ě povolení od knížete J a n a z L o b k o v i c ke stavbě lázní
na místě, kde nyní stojí hájenka.
Lázně s léčivou vodou ze studánky svatováclavské zařídil a otevřel
hostům, jichž mnoho přicházelo i z dalekého okolí, zejména z Klatov.
Častým hostem v lázních svatováclavských býval se svojí rodinou
a se svým zetěm - poslancem a historikem doktorem
F r a n t i š k e m P a l a c k ý m - bohatý pražský advokát JUDr.
J a n M ě c h u r a, majitel panství V o t í n a s A n n a h o f e m a
C h u c h l í u Klatov.
Trochu níže pod lázněmi - při pstruhovém potůčku stála myslivna,
kdež lesní, myslivec S t u d e n ý prodával hostům pokrmy a nápoje.
V památném roce 1848, kdy byla zrušena robota a poddanství lidu,
svolal č e s k ý d ě j e p i s e c a p o s l a n e c D r . F r a n t i š e k P a-
l a c k ý tábor lidu do lázně s v a t o v á c l a v s k é a tam na lesním pa-
louku, níže pod lázní řečnil o nastávající svobodě a konstituci.
Podnes jest tam kámen - rulový balvan - na kterémž tehdáž Pa-
lacký stál.
Zajímavou tuto historii vypravoval mi před 40 lety - účastník tá-
boru -- selský výměnkář z Partoltic Z a h r a d n í k V o j t ě c h (Hu-
lec), člověk inteligentní, vzdělaný sedlák a výtvarný umělec-samouk.
Letos v červenci, po mém upozornění - dal majitel velkostatku žin-
kovského E m i l Š k o d a - vytesati na balvan nápis:

>>Z d e p ř e d n á š e l n a t á b o r u l i d u
F r a n t i š e k P a l a c k ý
v l é t ě r o k u 1848.<<

Palouk u pomníku bude upraven v lesní sad.
Po letech zapálil dřevěnou myslivnu blesk, jež shořela a s ní i lázeň
svatováclavská. Ta, ani ona již obnoveny nebyly, na místě, kde stála
lázeň, vystavěna hájenka a lesní přesídlil na >>P o z o r k u<<.
Ještě před 25 lety viděl jsem u hájenky pod mohutnými smrky že-
lezné kotle na ohřívání vody z bývalé lázně.
V nynější době koupila obec Němčice louku se studánkou a kaplič-
kou od majitele občana Rataje a chce svésti svatováclavský pramen
do vsi 2 km vzdálené k zásobení občanů výbornou pitnou vodou. Tomu
zabraňuje velkostatek Žinkovy a mlynář Gajgr, odvolávajíce se na
vodní právo.
Zpustlé kapličky ujal se letos l e s n í p a n V a n ě k z P e t r o v i c
a dal ji svým nákladem opraviti, ale neodkladné opravy zasluhuje a
potřebuje též starobylá dřevěná socha sv. Václava v kapličce nad
studánkou. :
Konče historii našich >>z á z r a č n ý c h s t u d á n e k<< upozorňuji
ještě na jeden zajímavý zjev přírodní.
V blízkém rozsáhlém lese K a k o v ě jest u obce M y s l í v a polesí,
zvané >>Č e r t o v a s t u d á n k a<< a v tomto okrsku, nedaleko triangu-
lační vyškové koty 704 >>n a S t í r k á c h<< je silný pramen výborné
vody, zvaný lidem rovněž >>Č e r t o v a s t u d á n k a<<. Podivný název
vznikl patrně pozorováním zvláštního zjevu ve studánce, kterýž se
stále, asi po minutových přestávkách opakuje a jejž lid přisuzoval zlé-
mu duchu - čertu.
Klidná tichá studánka v tichém šerém lese daleko od lidského obydlí
- začne náhle z hluboka, hlasitě bublati a z vody vystupují kulovité
bubliny. Výjev po chvíli utichne, aby po několika minutách začal znova.
Vysvětluji si to následovně: Na protějším svahu vrchu S t í r e k je
mohutné ložisko prahorního vápence. Timto patrně prostupuje pra-
men, rozpouští minerální uhličitan vápenatý, čímž vzniká kysličník
uhličitý a ten v bublinách ve studánce vyráží, ale není vyloučeno, že
jsou to bubliny vzdušné, nebo i jiný plyn.
Voda je osvěžující a zasloužila by odborného prozkoumání.
Také tato krajina byla majetkem bohatého kláštera cisterciánského
pod Zelenou Horou.

Článek byl získán z Obecní knihovny v obci Chrást na Plzeňsku.
Je uveden s drobnými úpravami v původním znění a pochází ze sborníku
"PLZEŇSKO - list pro vlastivědu západních Čech"
Ročník XV. - 1933, str. 32-37.
Vydán "Nákladem Společnosti pro národopis a ochranu památek v Plzni"
Vytiskly:"Grafické závody Neuber, Pour a spol. v Plzni".