Rok 2000.

Dne 23.5.2000 se konala již v pořadí několikátá botanická vycházka se strakonickým botanikem p. Václavem Chánem. Byla pořádána ve spolupráci s pobočkou Mír Šmidingerovy knihovny . Tentokráte se sešlo okolo 30 lidí, různého věku a pracovního zaměření. Sraz účastníků byl na Dubovci a odtud se pokračovalo při břehu Volyňky až do obce Mutěnice. Hned na začátku vycházky seznámil p. Chán účastníky s dvěma běžnými rostlinami - merlíkem a bršlicí. Když exkurze poodešla kousek od mostu J. Palacha, upozornil p. Chán na dva zavlečené druhy vyskytující se čím dál více v regionu Strakonicka. Jednalo se o netýkavku žláznatou a křídlatku hrotolistou. Šíření těchto rostlin se již v mnohých oblastech Čech stává problémem, protože vytlačuje původní rostlinné druhy. V přítomnosti netýkavky žlaznaté bylo p. Chánem poukázáno na jinou zavlečenou netýkavku, a to netýkavku malokvětou. Z jiných druhů rostlin vyskytujících se bezprostředně u Volyňky v blízkosti strakonické teplárny poukázal p. Chán na vlaštovičník, knotovku bílou a červenou, bolševník obecný (což je náš původní druh, na rozdíl od bolševníku velkolepého, který je také nebezpečnou invazní rostlinou), rožec rolní. Skupině se rovněž podařilo spatřit vzácného ptáka skorce vodního a pozorovat jej při jeho cachtlání ve Volyňce. Při zahrádkářské kolonii u rybníku Blaťák p. Chán upozornil mimo jiných druhů i na šumavský druh krabilici mámivou, dále pak na kakost smrdutý, hulevník, pryšec křídlatý, pcháč, komonici lékařskou, popenec obecný, vratič obecný, heřmánkovec přímořský, česnáček lékařský, svízel syřišťový, plicník lékařský, ale také na utečence ze zahrádek v podobě jestřábníku, pryšce, křenu či náprstníku. Účastníci také mohli vidět některé měkkýše jako páskovku keřovou, hlemýždě zahradního či pozoruhodného plzáka lesního. Mladší účastníci výpravy se pocvičili v poznávání stromů a keřů, jako např. jilmu vazu, topolu bílého, javoru klenu i mléče, olše lepkavé, slivoně, pámelníku nebo tavolníku. Celá výprava pak došla až do Mutěnic a odtud zpět do Strakonic při druhém břehu Volyňky. Cestou zpět bylo povídání vylepšeno vzpomínkami p. Chána na původní vzhled okolí Volyňky a Otavy. Závěrem je možno řící, že exkurze se účastníkům líbila. Panu Chánovi je nutno vyslovit dík za provedení vycházky, neboť botaniků a přírodomilů ubývá tak jako vzácných květin a živočichů.

Dne 6.6.2000 se konala další botanická vycházka s p. Chánem a okruhem rostlinomilných lidí. Tentokráte byl sraz u polikliniky ČD Strakonice a cílem cesty byla Stará řeka u Strakonic. Na vycházku se sešlo okolo 20 lidí a vyrazilo se směrem na bývalou pískovnu u nádraží. Již cestou na pískovnu se botanizovalo. Pan Chán upozornil úcastníky především na ruderální rostliny, které se podél železniční tratě šíří ze všech koutů republiky. Bohužel počalo pršet a déšť zesílil, takže vycházka byla po 2 hodinách u přejezdu z pískovny na Strarou řeku ukončena. Ale i tak p. Chán stačil účastníkům ukázat hojně rozšířený vratič, čičorku pestrou, mochnu plazivou, ale také hvozdík kropenatý - slzičky, turan ostrý, chrastavec rolní atd. Pan Chán rovněž pohovořil o historické minulosti strakonické pískovny a poukázal na výskyt vlaštovek a břehulí v strakonických pískovnách. Z měkkýšů byla spatřena páskovka keřová ve žluté varietě a hlemýžď zahradní. Cestou zpět byla domluvena další botanická vycházka na 10.6. (Kuřidlo) a výlet 20.6.2000 ( Katovická hora).

Dne 10.6.2000 se vyrazilo v ranních hodinách na botanickou vycházku s p. Chánem. Jejím cílem bylo Kuřidlo a k němu přilehlé kopce. Tentokráte se sešlo účastníků méně, protože vycházka měla trvat déle a také byla svolána narychlo. To jí však neubralo na zajímavosti. Již za garážemi při cestě na Kuřidlo p. Chán upozornil na zajímavou krabilici mámivou. Dále pak na starou návesní rostlinu hulevníkovec lékařský či ruderální česnáček lékařský. Při cestě na Kuřidlo se občas staly tématem rozhovoru různé druhy trav, ponejvíce lipnice, kostřavy a ostřice. Na samotném Kuřidle p. Chán ukázal účastníkům vycházky vzácnou lilii zlatohlavou, okrotici bílou či pozoruhodný jeřáb břek nebo brslen evropský. Cestou z Kuřidla na kopec Opeřová p. Chán poukázal na rozdíl mezi černýši (černýšem hajním a černýšem lučním). Dále vyprávěl o původním osídlení Strakonicka a významu kopců pro jeho obyvatele. Cestou do lesa za Habeší p. Chán poukázal na některé druhy ostřic, bedrníku, vikví a pampelišek. Byly vzpomenuty také archeologické práce archeologa Strakonicka učitele Dubského v lokalitě na Hliničné. Výprava se poté odebrala na vápencou lokalitu na kopci Ryšavá. Zde p. Chán ukázal učastníkům např. smldník jelení, vemeník dvoulistý, kruštík tmavočervený a kručinku barvířskou. Zde byla také nalezena vápencomilná suchomilka obecná. Výprava pak skončila pod vrcholem Ryšavá u křížku. Cíl další vycházky - Katovická hora zůstáva nezměněn.

Dne 20.6.2000 se konala další botanická vycházka. Tentokráte byla jejím cílem Katovická hora. Účast na této vycházce byla menší, neboť teploměr trhal teplotní rekordy. Ve Strakonicích jsem naměřil 32° C ve stínu. Z tohoto důvodu se omluvil i pan Chán, a tak byli cestou posbíráni jen lidé, kteří se této vycházky chtěli i přes neskutečné vedro zúčastnit. Přecejen se na Katovickou horu vyrazilo a botanizovalo, i když ne s takovou přesností a znalostmi, jako má pan Chán. Hned u Katovic se účastnící seznámili s ruderálními rostlinami osidlujícími neudržované skrývky ornice, některými dřevinami a také živočišstvem.. Z živočichů byl cestou na Katovickou horu spatřen např. z brouků tesařík černošpičatý, páteříček tmavý, z motýlů okáč bojínkový, různé druhy hnědásků, modrásků, bělásků a perleťovců, dále pak jakýsi druh spřádavého motýlka žijícího na trnkách. Z ploštic pak ploštice páskovaná, zákeřnice. Z vážek vážka ploská, různé druhy šidélek. Nalezené rostliny jsem uvedl do seznamu ve spodní části této stránky. Při příchodu k studánce pod Katovickou horou se bohužel potvrdilo, že tato studánka v létě vysychá a voda se v ní úplně ztratila. Nedostatkem vody trpěly i teplomilné rostliny na jižním svahu Katovické hory, které měly svěšené listy, a i travní porosty praskaly suchem. I Březový potok měl vody silně pod stav a ryby z něj vymizely. Závěrem vycházky se výprava dostala na vrchol Katovické hory (493 m), kde si prohlédla teplomilnou doubravu a staré hradiště, a odtud se pospíchalo na vlak.

Hned po prázdninách se v knihovně Mír začali poptávat účastníci minulých vycházek, jestli se počítá s dalšími akcemi.Všichni se velice těšili, ale protože v září je toho na rodiče, děti i zahrádkáře trochu moc najednou, konala se první podzimní procházka až 4.10. Sešlo se 15 lidí a všichni se sháněli po čtyřletém Kubíkovi a jeho mamince, protože ti dva skoro nikdy nechyběli nejen letos na jaře, ale ani v předchozích třech letech (a navíc se ani jednou nestalo, že by Kuba zlobil nebo že by ho to nebavilo). Tentokrát doprovázel skupinu jiný "maskot" - pejsek Betynka. Sraz byl u restaurace Ráj a hned na pěšině za Rájem jsme si začali ukazovat a určovat všechno, co kdo poznal - štírovník, křen, čičorku, pelyněk, šťovík,... Pan Chán upozorňoval i na některé zahradní květiny, které jsme viděli přes plot. V zahrádce za poštou to byla např. mochyně s krásnými oranžovými "lampionky", o kus dál hořčice, pěstovaná jako zelené hnojivo. Brzy ale přišla řeč na plevel a účastníci se předháněli, kdo s ním má na zahrádce větší potíže. Pan Chán vyprávěl o tom, jak z trávníku vymizí bršlice kozí noha, pokud se začne častěji kosit. Tento druh totiž kosení nesnáší. Naše cesta vedla směrem k čtvrti Strakonice IV., která se jmenuje Za Rájem, ale říká se jí Habeš. Těsně před Habeší jsme odbočili doleva na pěšinu, která vede kolem koupaliště a pokračuje směrem ke kopci Opeřová. Dá se po ní dojít až do Zadních Zborovic, ale my jsme museli skončit už u větrolamu za Habeší, protože sraz byl v 16.30 (dříve by to účastníci nestíhali ze zaměstnání) a nebylo tedy dost času do setmění. I tak jsme si stačili ukázat řadu druhů a podle nich jsme viděli, že v okolí pěšiny je vápencový podklad. Pozná se to např. podle trávy válečky prapořité, která je typickou vápnomilnou rostlinou. Viděli jsme také např. svídu krvavou (keř) nebo vojtěšku, zato marně bychom na vápenci hledali třeba borůvky. O vojtěšce nám pan Chán řekl, že má velmi dlouhé kořeny, sahající i půl metru nebo i metr pod povrch. Zatímco jetel se u nás pěstuje až v posledních 150 letech, vojtěška byla známá již dříve. Také se pěstoval úročník bolhoj, kterému se přezdívá turecký jetel.

U cesty jsme kromě zahrádek viděli i mez, pole a les a nakonec větrolam z 60. let. Na mezi bylo poznat, že se na ní už neseče a nepase, takže se na ní uchytily keře a stromky. Dříve by takovou mez označoval kůl s víchem slámy (tzv. háječ) a znamenalo by to, že ji někdo dostal od sedláka do užívání (např. odměnou za pomoc při žních). Jakmile se s vyžínáním a vypásáním přestane, příroda se snaží takové území znovu zalesnit. Vpravo od pěšiny jsme viděli les, kde byly původně vysázeny borovice, ale i tady zapracovala příroda a postupně sem vrací duby, které jsou původní dřevinou lesů na Strakonicku. Viděli jsme, že duby v tomto lesíku nesázel člověk, ale sojky, které si dělají zásoby žaludů a občas některé zapomenou vyhrabat. V uměle vysázených lesích jsou všechny stromy stejně staré, zatímco les u Habeše je různověký. Na stráni u lesa jsme viděli třtinu křovištní, což je agresivní plevel, který ohrožuje původní květenu. Vysíkáním se dá omezit jen částečně, protože prorůstá zespodu a nenechá ostatní rostliny zakořenit. Často nezbývá než použít proti němu chemické prostředky. Třtina je vedle netýkavky malokvěté a žlaznaté, bolševníku velkolepého, křídlatky, pelyňku černobýlu aj. dalším příkladem rostliny, která se vinou člověka přemnožila a vytlačuje původní druhy.

Další procházku jsme si smluvili na 17.10. a dali jsme si sraz v parku, protože delší vycházky by se daly na podzim podnikat jedině o víkendech. Pokud by o ně měl někdo zájem nebo pokud by měl ve všední dny čas už po poledni, bylo by možno zajít na pobočku Šmidingerovy knihovny do kulturního zařízení U Mravenčí skály (ul. Kosmonautů na sídlišti Mír) a procházky si tam domluvit. Pro ostatní jsme na podzim a zimu naplánovali cesty po městských parcích, na nábřeží apod. a také přednášky. V knihovně na Míru je kromě toho po celou zimu výstavka větviček a zájemci se tu mohou cvičit v poznávání stromů a keřů podle pupenů.

Na vycházku do parku přišlo přes 20 účastníků, ale několik jich po hodině odešlo, protože se nečekaně ochladilo. Na příště je potřeba počítat s tím, že na botanických procházkách se chodí pomalu, s častými zastávkami, takže je potřeba se obléci podle toho.

Parkem většina z nás prochází velmi často, takže si jednotlivé stromy dobře pamatujeme a můžeme srovnávat jejich podobu v různých ročních obdobích. To je podle pana Chána pro poznávání rostlin vůbec to nejlepší. On sám se ve svém dětství nemusel běžné druhy dřevin a bylin nějak složitě učit, protože všude chodil pěšky a neustále je potkával. Navíc se chodilo na šišky, na léčivé byliny, pro krmení apod. Už na předcházejících procházkách jsme se dověděli, že krůtám obzvlášť chutná řebříček, prasatům mochna husí,... U jednotlivých stromů v parku nás pan Chán také zkoušel, jestli víme, kterým ptákům jejich semena chutnají (např. javorové nažky mají rádi hýlové). Ptal se nás také na to, jaká barva listů je na podzim pro ten který druh charakteristická a naopak které stromy se skoro vůbec nepřebarvují (např. olše). Velmi zajímavé bylo také odhadování stáří mohutných dubů za altánkem (asi 180 let), ozdobného buku u hlavní cesty (kolem 80 let) nebo pomalu rostoucích druhů, jako je ruj vlassatá u veřejných záchodků (nevelký strom, kterému je přitom nejméně 60 let). O starém tisu v blízkosti pomníku Jana Husa nám pan Chán řekl, že už před 60 lety vypadal přibližně stejně jako teď. Dozvěděli jsme se takké o výrobcích, které se ze dřeva jednotlivých druhů vyráběly. Dřevo tisu je např. velmi vhodné na zhotovení luku, z habrového dřeva se dělaly lopatky na mlýnská kola, z jasanu lyže,...

O každém ze stromů nám pan Chán říkal, jestli patří mezi naše původní druhy. Z těch cizokrajných jsme viděli např. vejmutovku, ruj vlasatou, kustovnici cizí, dub červený aj. Došli jsme se také podívat na liliovník tulipánokvětý, který roste před Domovem důchodců a je jen jeden v celých Strakonicích. Vedle vchodu do areálu nemocnice jsme si ukázali cizokrajný javor tatarský a hned vedle javor babyku, což je původní druh. Nedaleko byly podél cesty vysázeny javory jasanolisté, také cizokrajné, o kterých nám pan Chán řekl, že je můžeme vidět i u kostela sv. Markéty, pod Hvězdou a jinde, ale že se do našich podmínek příliš nehodí, není trvanlivý a snadno se rozlamuje. Někteří účastníci si při procházce sbírali listy a z rodiny javorů jich nakonec měli celou sbírku. Ukázali jsme si hlavně rozdíl mezi dvěma nejběžnějšími javory - mléčem (jeho listy mají ostřejší cípy) a klenem (list javoru klenu známe z kanadské vlajky). Oba druhy snadno rozlišíme i podle nažek - typické "nosy" jsou plody mléče, zatímco nažky klenu jsou srostlé ve tvaru podkovy a na větvích visí v hroznech. Viděli jsme také jiný druh jeřábu, než je všobecně známý jeřáb obecný. Jmenuje se jeřáb prostřední a má úplně jiný tvar listů. O jeřábu obecném jsme se dověděli, že spolu se smrkem a klenem byl hlavním druhem v původních lesích na Šumavě.

Protože pan Chán je nejen znalcem přírody, ale i historie, povídali jsme si i o tom, jak strakonický park vznikl. Na jeho místě byl původně příkop chránící městské hradby, později zde byly vysázeny aleje a v roce l834 daroval kožešník Renner městu část svých pozemků a umožnil tak založení parku. Je pravděpodobné, že silné duby rostoucí za altánkem tuto dobu pamatují. Na počest svého zakladatele dostal park název Rennerovy sady.

Dne 24.10.2000 se konala opět botanická vycházka s panem Chánem. Sraz byl tentokráte na Podskalí. Sešlo se asi 20 zájemců o botaniku a ti pokračovali s panem Chánem podél řeky Otavy směrem na ostrov. Pan Chán se zastavoval v první části své přednášky především u poznávání stromů. Upozorňoval na rychle rostoucí stromy a jejich stáří (topol černý a šedý), rozdíly mezi olšemi lepkavou a šedou, který spočívá v utváření listů a zbarvení kůry. Olše lepkavá má listy na čepeli oblé, olše šedá naopak špičaté. Borka olše šedé je skutěčně našedlá. Dále p. Chán vzpomněl na sázení topolů rodinou Hurychových v 40. letech 20. století a sklízení luk nalézajících se na ještě nevzniklém ostrově na Podskalí. Louky byly sklízeny sedláky z Dražejova. Až v roce 1939 přišla povodeň, která si prorvala cestu skrz tyto louky, a to znamenalo zánik tůní Hurychových. V 60. letech pak byl postaven přepadový jez, který byl v pozdějších letech několikrát opravován. Jinak bylo Podskalí již před 2. sv. válkou využíváno jako rekreační oblast, kde rodiny měly svá místa na slunění a koupání a naproti pivovaru byla zřízena plovárna, která byla v 50. letech přesunuta naproti ostrovu v místě původní lávky. Zajímavostí bylo nalezení plané hrušky a posléze jabloně nedaleko Velké skály na Podskalí. Dále pan Chán připomněl rozdíly mezi pcháčem a bodlákem a rozšíření pcháče a bodláku. Bylo poukázáno na zastoupení bodláků v podobě bodláku lopuchového a bodláku kadeřavého. Poslední se šířil od Sušice při řece Otavě ke Strakonicícm a právě za Dražejovem jeho výskyt končí. Setkává se tu s bodlákem lopuchovým, který se vyskytuje především v okollí Zvíkova a šíří se podél Vltavy a Otavy. Oba druhy vytvářejí i křížence. U Dražejova se také vyskytuje lopuch pavučinatý, který je pastvou pro stehlíky. Na závěr vycházky, která dospěla až k Dražejovu, bylo poukázáno na lípu plstnatou, která se vysazovala v 60. letech 20. století jako okrasný strom. Její listy jsou tuhé, nepravidělně laločnaté, a pilovaní je jemné na rozdíl od lípy krymské, která se vyskytuje v parku a pilování listu je rovněž jemné, ale zoubky jsou zahnuté. Cestou zpět do Strakonic se pan Chán rozpovídal o minulé podobě Podskalí, o potůčku, který tekl u Zavadilů domku z dnešního sídliště Mír.

Poslední konanou akcí s panem Chánem v tomto roce byla přednáška pana Chána v učebně strakonického gymnázia dne 15.11.2000. Tématem tentokráte bylo seznámení s knihami a botanickými pracemi, které jsou panem Chánem doporučeny pro zájemnce o botaniku. Zde se sešlo asi 20 lidí. Uvodní slovo měl ing. M. Treybal, který nastínil a uvedl souvislost mezi ochranou přírody a výskytem rostlinných druhů v regionu Strakonic. Připomněl také vznik a založení Svazu ochránců přírody ve Strakonicích 2.4.1980. Byl promítnut dokument pojednávající o činnosti státních orgánů činných v oboru ochrany přírody. Po tomto snímku již začala vlastní přednáška pana Chána. Jako první z doporučených knih uvedl "Matthioliho herbář" přeložený u nás Tadeášem Hájkem z Hájku r. 1562. Toto dílo bylo dlouho stěžejním kamenem v oboru botaniky. V roce 1868 až 1883 se v českých zemích objevil "Prodromus květeny české," v kterém se již vyskytují konkrétní údaje o květeně Strakonicka. Jejím autorem byl prof. Ladislav Čelakovský, syn F.L. Čelakovského. V jeho soupisu květeny mu pomáhal na Strakonicku prof. Velenovský, rodák z Čekanic u Blatné. Další klíč květeny se objevil v roce 1928. Byl to Polívkův klíč - "Klíč k úplné květeně Č.S.R.". Na tento navázaly práce prof. Dostála, který sestavil "Klíč k určování květeny České republiky". Ten sloužil od roku 1958 až do roku 1989. Nyní vycházela a vychází "Květena České republiky". Obsahuje 8 dílů a jedná se o dílo velice podrobné. Z dalších knih pan Chán doporučil např. "Plané rostliny střední Evropy" nebo "Červenou knihu" - díl 5. o chráněných rostlinách. Z regionální litaretury zde byly práce pana Chána - Květena Blatenska, dále pak Příspěvek ke květeně Strakonicka a od pana Vaněčka - Květena Horažďovicka. Na závěr přednášky pan Chán ukázal způsob sběru a uchovávání rostlin. Příklady předložil v podobě hojně rozšířeného rodu pampelišky a upozorňoval na obtížnost a rozsáhlost tohoto rodu při jeho určování. Ze sběrů byly rovněž předvedeny exponáty pana profesora Vojtěcha Žíly, který rovněž poukázal na obtížnost určování tohoto rodu a na úskalí současné botaniky v oblasti popisu, stanovení druhu a popisu výskytu. Předvedl rovněž své sběry ostružiníku a popsal nám , jak k takovému sběru dochází, jak se postupuje při popisu a určení ostružiníku. Závěrem byly domluveny předběžné cíle botanických vycházek, které budou tentokráte směřovat dále za město, v popředí zájmu se vyskytla bývalá botanická zahrada Hodějovských v Řepici.

Seznam druhů rostlin, na které p. Chán upozornil během botanických procházek: