Přírodopisné a vlastivědné vycházky po okolí Strakonic.

Rok 2018.

21.01.2018 17.02.2018 18.03.2018 28.04.2018 05.05.2018 17.06.2018 28.07.2018 04.08.2018
11.09.2018 07.10.2018 17.11.2018

Z vycházky BUTEO 2018/2019 - 17. 11. 2018

Dnes jsme se zúčastnili vycházky vedené manžely Hrdličkovými z Radomyšle do Strakonic - v rámci sčítání kání (akce BUTEO). Prošli jsme obcí Radomyšl ke kostelu sv. Jana Křtitele. V lipové aleji seděli na lípách samečci píďalky podzimní, ploštici blánatku lipovou jsme našli jen jednu na zdi kostela. Navštívili jsme židovský hřbitov v lese. Pod borovicí rostl ještě kotrč kadeřavý.
Radomyšl zastávka a účastníci(foto - eLeg.) Přes polní cesty jsme se vrátili na okraj Radomyšle a pokračovali směrem do Domanic. Tam ležel na silnici mrtvý sameček tmavoskvrnáče zhoubného. Rybáři lovili rybníky, a proto jsme malinko změnili trasu. Do Strakonic jsme dorazili ještě za světla. Káňata jsme v přírodě viděli dvě, paní Hrdličková zahlédla jednu káni z vlaku a pan Hrdlička zaznamenal jednu poštolku. Počasí nám přálo. Focení se mi moc nedařilo. Děkujeme Hrdličkům za krásný výlet.  -eLeg-

Poznámka zcela na okraj.
Cestou do Radomyšle bylo zaznamenáno manželkou jedno káně lesní u Horního řepického rybníku. Cestou zpět jsme pozorovali jedno káně lesní u Pilského rybníka. Výlovy rybníků skutečně v ten den probíly. Dopoledne třeba výlov Střelského rybníku. Naši účastníci mohli vidět od kostela sv. Jana výlov Velkého rybníka u Oseka. A na vlastní mokré nohy si mohli vyzkoušet brodění polní cesty mezi Horním řepickým rybníkem a oborou Spálenka u Domanic. Kromě ptačích dravců krajina oplývala malými stádečky srn.  -vh-

Do přírodní zahrady s účastníky a vnoučkem - 7. 10. 2018

Přírodní zahradu manželů Kovářových v nedalekém Rudolfově navštěvujeme rádi. Je to místo, kde může člověk načerpat inspiraci, podívat se na postup prací jiných nadšenců v komunitní zahradě a potažmo se radovat z přítomnosti rostlin, stromů a živočichů. Účastníci, kteří mají podobné cítění nebo se chtějí zeptat, navštěvují tuto zahradu také rádi. Dne 7.10.2018 jsme naše řady obohatili o našeho vnoučka Matýska. Odloučení od taťkovské a maminčiny náruče bylo po chvilce dětského roztrpčení vystřídáno nesmělým pokukováním po tom, kde a co je možno vidět. Přišla radost z osídlení meditační kopule, její zvukové ozvěny, kamenné podlahy, sedaček a barevných skel ve stěnách. Mnoho času bylo stráveno opakovaným vlézáním a vylézáním do této zajímavé stavby. Podle sdělení paní Kovářové, děti tento prostor milují. Což se potvrdilo i při krmení našeho vnoučka, který se zde zklidnil. Však takřka dvouleté děcko dokáže být pořádně čilé. Další zastavení bylo u výběhu slepic. Málokteré děcko dnes již zná pravou, živou podobu této „mašinky“ na vajíčka. A krmit ji čerstvě utrženou travičkou je zajímavé i pro člověčí mládě, neboť slepice se kupodivu chová ostražitě společensky, ale z ručky stéblo přijme nebo alespoň přijde.
Matýsek a kočka (foto - V.H.) Odcizení v papíru zabaleného vajíčka od živého tvora, který má své nároky na životní prostor, je v současné době dokonalé. Ve městě kohouta slyšet zakokrhat je takřka nemožné a pobíhající kur domácí po městském náměstí by se stal spíše hrbolkem na životním prostředí lidské existence.

Další zastavení u jezírka bylo místem pro pozorování vodních živočichů. Bohužel počasí bylo chladnější, a tak zůstalo jen u sledování čilých znakoplavek obecných. Zajímavým bylo pozorování včelek z několika úlů nebo procházení po pěšinkách v okolí domku Měsíčnice.
Potom jsme se vydali do zmiňované komunitní zahrady. Největším lákadlem pro našeho rodového následovníčka byly vykopané jámy pro sázení nových keřů a stromků. Ne, že bych chtěl zrovna něco sázet, ale radost z pohybu do jámy a zase zpět byla velká. O to větší nadšení bylo, když jsme dospěli k novému jezírku obsypanému drobnými, bílými oblázky. Mnoho by jich skončilo v jezírku. Manželé Kovářovi s tím mají již své zkušenosti, a proto vybudovali malým osadníkům dětské hřiště a jezírko je snad zachráněno od zasypání. Jinak komunitní zahrada od naší poslední návštěvy opět pokročila ve svém rozvoji. Záhony se vytříbily, kdysi ladem ležící místo dostalo svou podobu.
Závěr našeho putování byl opět u Měsíčnice. Příjemného zázemí, kde náš mladík doplnil energetické zásoby a tekutiny, setkal se s našimi účastníky a kamarádkou Jane ze vzdálené Anglie. Taťka pak přijel a odvezl jej příjemně utahaného do tepla domova. A tak jsme dopřáli našemu vnoučkovi zajímavý den. Třeba si jednou vzpomene a bude mít také svou zahradu, přírodní, pro všechny.  -vh-

Procházka z Rovné ke Zbuši a k Sedlině - 11. 9. 2018

Uběhl další rok a zase jako v posledních letech každé září jsme se sešli s panem PaeDr. Václavem Žitným, aby nás provedl po krajině a popovídal nám o nejrůznějších zajímavostech přírodovědných i vlastivědných. Loni jsme prošli část okolí Rovné (více viz zde), letos jsme navázali a vydali se směrem ke kopci zvanému Zbuš. Díky příjemnému počasí byla účast tentokrát hojná (22 osob) a jeden z účastníků přijel dokonce až z Horažďovic.
Pohled na Zbuš (foto - V.H.) Po cestě jsme si ukázali rodný domek hudebního skladatele Miloše Smatka (1895-1974) a dozvěděli jsme se, že na sobotu 15. 6. 2019 se plánuje odhalení pamětní desky. Pan Žitný si pochvaloval, že se uprostřed obce pořád ještě uchovaly pořádné vzrostlé lípy. Vyprávěl nám, jak bývalo ve starých listinách napsáno "ujednáno pod lípou" a bylo to vnímáno jako něco, co skutečně platí. U jedné z lip jsme změřili ve výšce 130 cm její obvod (180 cm) a odhadli věk na 120 let. Je nutno počítat i s životními podmínkami toho kterého jedince a s tím, jde-li o rychle nebo pomalu rostoucí dřevinu, obecně ale platí, že obvodové číslo se dělí třemi a pak se zdvojnásobí.

Na Zbuši jsme se zabývali naopak stromky mladými, a sice borovičkami. Pan Žitný jich tam vysázel na jednom z vhodných míst kolem 150, vozil tam pak s rodinou na káře nádoby s vodou na zalévání, natíral Neoponitem proti okusu, vyžínal srpem porost v okolí kmínků, zkrátka staral se, jak náleží, přesto jich přibližně třetina uschla. S tím se u borovic počítá a sázejí se proto poměrně hustě.
Hodně škody na jehličnanech nadělá i přes nátěr srnčí zvěř, která je jednak okusuje, jednak na nich vytlouká parůžky, když se zbavuje lýčí. Jedna z účastnic se s námi podělila o zkušenost, že stromky lze chránit i jinak než nátěrem. Připevní se na ně chomáče surové ovčí vlny a srnčí je pak cítí a bojí se přiblížit.
Na Zbuši část z nás mohla pozorovat malého štírka, který se dostal při průchodu lesem na tričko jedné z účastnic vycházky. Pan Žitný nám ukázal odvětvení mladého doubku - zbavil stromek přebytečných výhonů, které by oslabovaly jeho růst. Chtěl nám tuto práci předvést, a tak porušil pravidlo, že u většiny druhů je nejlépe ji provádět mimo vegetační dobu. Nechal mezi námi kolovat také srp s dlouhou násadou, osvědčený, a přitom levný nástroj k vysekávání ostružin, trávy, kopřiv apod. V obecních lesích se vyžíná dvakrát i třikrát ročně, zatímco v LČR jen jednou, a to ještě většinou křovinořezem podél řad, a ne kolem kmínků. Stromky pak mají málo světla a vláhy.

Protože pan Žitný obchází se svými žáky Zbuš a Chlum při každoročním sčítání kání, přišla řeč i na tuto aktivitu. Je několik míst, kde sčítají i žáci sami: v okolí Mladějovic, Čejetic, Nových Kestřan, Vítkova a Sudoměře. Další sčitatelé se inspirovali u naší strakonické ZO ČSOP, a tak se dá říci, že náš okres přispívá k akci Buteo jako jeden z nejvýznamnějších. Však i na místě samém jsme káni lesní slyšeli a viděli.

Obešli jsme také vápenky u lomu na Zbuši, ukázali jsme si cestu vedoucí k Sedlině (kde je naleziště vzácného vstavače bledého), minuli jsme ohrádky s posledními jedinci kdysi hojného hořce jarního. Okoukli jsme červené plody kaliny, drobné kvítky zvonku rozkladitého nebo chrpy - a nastal čas se rozloučit. Rovenský rybník tak učinil hlasem rosničky zelené. Někdo se odpojil o něco dříve a jel domů autobusem, my ostatní jsme došli domů pěšky přes Řepici. A tak jsme si po cestě ukazovali další pamětihodnosti a povídali jsme o nich za barevného západu slunce až do tmy, spokojení, jak se výlet hezky vydařil.  -ah-

Výlet 4. 8. 2018 aneb Kde se dá ještě zažít zarosené ráno?

Sepsala jsem poznámky z výletu na Šumavu, ale ráda bych je tentokrát pojednala trochu šířeji - píšu totiž těsně po návratu od dětí z rozžhavených Českých Budějovic, a ještě k tomu v den padesátého výročí srpnových událostí roku 1968. Od toho se nelze jen tak odpoutat. Představte si několik idylických hodin strávených s mužem, dcerou a roztomilým vnoučkem, pak ostrý střih a pohled na krátce střižené velkoměstské trávníky, jejichž stav je snad ještě horší než jinde a barva připomíná teď na konci horkého léta spáleniště po bitvě. Nikde nikdo, vylidněno, vnucuje se představa tanků s nepřáteli či "přáteli"... Nad tím vším se malebně vyjímají billboardy tamních politiků s nejnovějším volebním heslem, slibujícím více zeleně a méně betonu. Jsem první, komu by to udělalo radost, ale ráda bych věděla podrobnosti. Vztahuje se to i na udržování té stávající zeleně, hlavně velkých stromů, nebo vzniknou další „revitalizované“ plácky? A čím se tam bude zalévat? Teď je nám hej, prohloubili jsme si vrty, případně si zajedeme s cisternami někam, kde ještě něco teče, na to jedno volební období to postačí. A dál?
Lenora - niva Teplé Vltavy (foto - A.H.) Hodně politiků také mluví o budování dalších přehrad, a to bez ohledu na cenné ekosystémy, které se na většině z těch míst dosud nacházejí a jsou jedněmi z posledních, co vůbec ještě máme. A lidem to dává smysl, vzhledem k tomu, že velké vodní plochy vypadají na pohled v krajině hezky a že působí dojmem, jako by to byly kýžené zásobárny vody. Jenže jsou to vody stojaté, a pokud není velké ochranné pásmo, atd., pak se v takových nádržích kazí, podobně jako v přerybněných rybnících. A ani s tou zásobou to není takové, jak to vypadá. Jak jsme se dověděli např. v námi pořádané dubnové přednášce prof. Ing. Hany Šantrůčkové, CSc. "Úloha tlející hmoty pro zdraví půdy a zadržení vody v krajině", mnohem kvalitnější voda a v nesrovnatelně větším množství se nachází v půdě, zejména v takové, která zatím není zničená suchem, chemií, zhutněním aj. A pokud jde o stojatou vodu, ta si dokáže uchovat dobré vlastnosti v mokřadech, rašeliništích, v malých přirozených tůňkách atd., a tak obnova takových lokalit je nanenjvýš potřebná, jenže na billboardech se tohle zkrátka neobjevuje. I přesto, že je to oproti přehradám mnohem účinnější recept jak v obdobích sucha, tak za povodní.

A ještě zpátky k té vytoužené městské zeleni. Jak bude vypadat doopravdy? Na takřka všech projektech, které v tisku i jinde vídám, bývají počítačovou grafikou v jasných barvách vyvedené krásné, košaté stromy, ale tak nějak se mi to nezdá, když vidím, jak jsou zároveň zadlážděné až ke kmeni. A to dokonce i na výslunných jižních svazích. Výkresy jsou plné postaviček procházejících se ulicemi a posedávajících na rozličných čisťoučkých schodištích, zářících novotou... A tak si vždycky vzpomenu na fleky po parkujících autech, prach a všemožné jiné nečistoty všude, kde to vydrželo zářící jen pár týdnů - a připadám si jako škarohlíd, který ne a ne se naladit na tu správnou optimistickou notu. Přitom mám pro architekty pochopení, jsou to lidi se smyslem pro krásu a jsou mi tím sympatičtí, nechtěla bych je posadit v létě na ty jejich „bezúdržbové“ veřejné prostory a sama odjet na Šumavu, strouhat jim mrkvičku a říkat si, ať si to užijí. Neudělala bych takovou zlomyslnost ani politikům, umím se vcítit i do nich a jejich snahy zavděčit se konzumním touhám většiny voličů. Přála bych jim všem radost a pohodlí, jenže stromům bych to přála také a je mi jich líto, když mají růst mezi parkovišti.

Když jsme putovali v sobotu 4. 8. 2018 s naším průvodcem Ing. Josefem Peckou po okolí Stožce, měli jsme za sebou cestu veřejnou dopravou (vlakem a pak autobusem na trase, kde byla výluka) a před sebou travnaté pěšiny, jejichž zeleň byla sytá a opravdová. Často si na ten den vzpomenu, když se koupeme v Otavě, protože ta nám teče i s Volyňkou právě ze Šumavy a je to poslední řeka, která je letos ještě splavná. A tak na ní potkáváme vodáky a jiné spřízněné duše, vděčné za to, že zrovna u nás máme takové štěstí a že je voda dokonce i čistá, příjemně chladná a ještě pořád plná života. Stejnou radost z vody jsme měli i na břehu Studené Vltavy u Stožce, kde jsme se ráchali a poslouchali při tom výklad rodilého Šumaváka, jehož vědomosti se doplňují s osobní zkušeností a s humorem. Zavedl nás ke slavné dřevěné kapli, pak na Stožeckou skálu, tam jsme se stočili k Dobré a k Soumarskému rašeliništi, k Teplé Vltavě a na vlak do stanice Soumarský Most. Viděli jsme typický horský smíšený les i blata, potěšili jsme se relativně neporušenou přírodou i trochou mlsání (ochutnali jsme dokonce i vlochyni, které se nesmí sníst příliš, ale jinak jedlá je), našli jsme i přes suché počasí nějakou tu houbu, popovídali jsme si mezi sebou, a kdo chtěl, stačil se na závěr ještě občerstvit v restauraci.

Bylo nás 18, z toho dvě děti ve starším školním věku. Jedním z hostů byl botanik František Zima, takže se o to více určovaly druhy rostlin. Byla jich spousta (viz seznam v závěru tohoto zápisu) a byly v dobré kondici, tím pádem odpařovaly vodu, ochlazovaly vzduch i samy sebe a my jsme si mohli ověřit, jak vypadá v praxi tzv. krátký vodní koloběh. Na pořádných, vitálních rostlinách se ráno sráží rosa, protože jejich povrch je dostatečně chladný (zatímco seschlý městský trávník zůstává i přes noc příliš zahřátý). Dojde nad nimi ke snížení tlaku a přivolává se tak proudění dalšího vlhkého vzduchu. To je něco, co pokládáme za životně důležité a co funguje dokonce i v „uschlých“ lesích, ale je to silně ohrožené všude, kam se rozšíří tvrdá turistika a jiné výdobytky civilizace. Lesy, které přežily dlouhodobý pobyt vojsk, netrpěly cvičením těžké techniky zdaleka tolik, jako kdyby byly vystaveny běžnému hospodářskému využití a požadavkům těch návštěvníků, jimž původní příroda nic neříká a představují si ji spíše jako úhledný parčík, tak jak jsou zvyklí z měst. Buďme ale vděční za tlející dřevo a jiný „nepořádek“ v nich, protože to je příznivé právě pro vodu a tím i pro nás všechny.      -ah-

A ještě jeden zajímavý odkaz na článek: V Budějovicích vzniká výjimecné zázemí pro výzkum vztahu mezi pudou a vodou.

Z botanického zápisníku pana Františka Zimy.

Částečný seznam rostlin nalezených během exkurze:
Plavuň pučivá, papratka samičí, kapraď samec, bukovník kapraďovitý, bukovinec osladičovitý, žebrovice různolistá, kapraď osténkatá, samorostlík klasnatý, vraní oko čtyřlisté, oměj šalamounek, pryskyřník kosmatý, žluťucha orlíčkolistá, jírnice modrá, kalina obecná, jilm drsný, silenka dvoudomá, rdesno hadí kořen, vrba popelavá, kokořík přeslenitý, vlochyně bahenní, řeřišnice hořká, prvosenka vyšší, dřípatka horská, vrbina obecná, lýkovec jedovatý, tavolník vrbolistý, střemcha obecná, lupina mnoholistá, suchopýr úzkolistý, suchopýr pochvatý, vrbovka bahenní, kakost bahenní, čistec alpský, čistec bahenní, krabilice chlupatá, krabilice zlatoplodá, bedrník větší, smldník bahenní, matizna bahenní, žindava evropská, zimolez černý, chrastavec křovištní pravý, svízel vonný, plicník tmavý, černýš lesní, pitulník horský, zlatobýl obecný, kolotočník ozdobný, řebříček bertrám, starček německý, starček Fuchsův, starček lesní, bodlák lopuchovitý, pcháč bahenní, pcháč různolistý, pcháč zelinný, chrpa parukářka, věsenka nachová, mléčka zední, jestřábník hladký, jestřábník oranžový, šípatka střelolistá, žabník jitrocelový, vodní mor kanadský, kosatec žlutý, bika chlupatá, skřípina lesní, ostřice Buekova, ostřice lesní, lipnice širolistá, zblochan vzplývavý, třtina chloupkatá, třtina rákosovitá, bezkolenec modrý, sveřep Benekenův, čarovník alpský, pryskyřník plamének...

Putování s Ing. Josefem Peckou z Kubovy Huti do Lenory

Dne 28 července 2018 jsme se vypravili opět na Šumavu. Rozsáhlé lesní porosty, přítomnost vody a zapomenutých zákoutí, do kterých nás zavádí profesionální průvodce p. Ing. Josef Pecka, jsou vždy mocným lákadlem pro všechny účastníky, kteří alespoň trochu vnímají šumavskou přírodu a Kubova Huť - krivka obecna (foto - V.H.) nespolehnou se na nadstandardní vybavení a zázemí, které je možno v této části krajiny dosáhnout. Příjemná cesta vláčkem s drobnou výlukou z Bohumilic do Lipky utekla za povídání a pozorování krajiny rychle.
Na Kubově Huti nás již čekal náš průvodce se svým kolegou a po krátkém úvodním slovu jsme se v počtu 18 osob vydali skrze obec k naučné stezce Hornovltavické pastviny. Předtím, než jsme odbočili na úzkou pěšinu, povykládal nám p. Pecka o historii vzniku Kubovy Hutě, jakožto jedné z mnoha sklářských osad. Tamní sklárna však fungovala jen několik let. Shlédli jsme také obnovený kříž u cesty a starou, prvorepublikovou školu. Při vstupu na stezku jsme míjeli rozsáhlé hospodářské stavení, kde nás zaujal polohlasitý zpěv ptactva. Ti, kteří se zastavili, mohli pozorovat krásně zbarvené křivky obecné, které přilétaly na přírodní krmítko a vybíraly si potravu.
Jiná část naší skupiny se shromáždila okolo našeho průvodce a vyslechla si výklad o Hornovltavických pastvinách, které jsou vyhlášeny jako přírodní rezervace. Hned na začátku povalové cesty si p. Pecka a botanik p. Zima všimli nezvyklého pcháče, křížence pcháče bahenního a různolistého. Jinou zajímavou rostlinou byl např. nález vemeníku zelenavého nebo kruštíku širolistého. Z motýlů nás zaujal velký perleťovec stříbropásek. Úplně nejmenším nálezem byl drobný měkkýš, kuželík tmavý.
Když jsme se vymanili z lesa a procházeli okolo opuštěných chatek, mohli jsme pozorovat např. hojné saranče zlatavé. Louka v okolí chatek byla plná barevných květů, z kterých především vynikly žluté úbory škardy dvouleté. Po chvilce botanizování jsme se opět ocitli v lese. Po pár krocích nás překvapil nález mohutného skokana hnědého, který se zřejmě schovával před horkem v ruinách starého stavení. Z keřů byla zajímavá např. růže převislá.
Ale to jsme již sešli z cesty a dali se procházkou skrze les. Po chvíli nám náš průvodce a p. Zima ukázali zajímavý vranec jedlový. Rostlinu náležící k plavuním. Na své si začali přicházet i houbaři. Nálezy hřibů a lišek se množily. Ale také přišel zprvu drobný déšť, který nevadil při ochutnávce borůvek. Ten však zesílil a u památníku padlých nad Horní Vltavicí již lilo jako z konve. Lesní buky nám poskytly částečný úkryt, než se brumlání bouřky a déšť vystěhovaly od našich hlav. Potom jsme již putovali kousek po silnici a zastavili se nedaleko přírodní rezervace Zátoňská mokřina. Následoval krátký čas na vyprázdnění našich chlebníků a hledání přírodnin, např. měkkýše podkornatky žíhané (Lehmania marginata). A cesta necesta nás vedla dál. K řečišti Teplé Vltavy. Tu jsme také násilně překonali nedaleko jezu u Nové Horní Vltavice. Všichni účastníci zvládli řeku bez zaváhání, na jedničku. Louka, která následovala, nás obohatila o modré květy čertkuse lučního nebo o palčivý, ale příjemný pocit bosých nohou, protože mnozí z nás šli bosky. Porosty husté ostřice si smlsly. Lesem jsme prošli okolo samoty Staré Rachoty, kde jsme se zastavili krátce u kamenných božích muk a potom ještě u rozsáhlých keřů maliníku. A to se již naše cesta chýlila ke konci. Byli jsme v Lenoře. Někteří obtěžkáni nalezenými houbami, jiní znavení putováním a promoklí deštěm. Všichni však byli spokojeni. Stejně jako náš průvodce. Šumava nám opět dala kousek ze svého bohatství..    -vh-

Z botanického zápisníku pana Františka Zimy.

Částečný seznam rostlin nalezených během exkurze:
přeslička bahenní, přeslička lesní, vranec jedlový, plavuň pučivá, papratka samičí, bukoviník kapraďovitý, kapraď rozložená, blatouch bahenní horský, oměj pestrý, sasanka hajní, ptačinec mokřadní, ptačinec slatinný, silenka dvoudomá, třezalka skvrnitá, vrba popelavá, řeřišnice hořká, prvosenka vyšší, dřípatka horská, lýkovec jedovatý.
Udatna lesní, růže převislá, kručinka německá, hrachor lesní, vrbovka horská, vrbovka bahenní, vrbovka růžová, krabilice zlatoplodá, krabilice chlupatá, děhel lesní, zimolez černý, kalina obecná, bez červený, prstnatec Fuchsův, smilka tuhá, černýš lesní, zvonečník klasnatý, devětsil bílý, starček lesní, starček Fuchsův, jestřábník hladký, škarda bahenní, kokořík přeslenitý, lilie zlatohlavá, kosatec sibiřský, kruštík širolistý pravý, ostřice kulkonosná, ostřice ježatá, ostřice přeslicovitá, pýrovník psí, pcháč zelinný, pcháč bahenní, pcháč různolistý, pcháč různolistý x pcháč bahenní, chrpa parukářka, hadí mord nízký, mléčivec horský, věsenka nachová, světlík tuhý, sítina niťovitá, větvičník slívový...

Putování s Ing. Josefem Peckou z Lipky do Vimperku

Putování s Ing. Josefem Peckou, profesionálním průvodcem po Šumavě má své příznivce a účastníci se schází z různých koutů Strakonicka a přilehlého Horažďovicka. Bylo tomu tak i 17. června 2018, kdy počátkem naší výpravy byla jako po několikáté obec Lipka. Cestou pak nedaleko Michlovy Huti, podél řeky Volyňky, pod vrchem V Lovčím k PR Radost, dále k samotám Na Radosti a drobným proplétáním pod vrchem Jilmovou a Vodníkem jsme se objevili ve Vimperku.
Trasa byla opět hned po výletu popsána účastnicí Evlou Legátovou, takže dále pokračuje zápis jejími slovy.

Včera jsme se zúčastnili výletu ZO ČSOP Strakonice do šumavské divočiny s profesionálním průvodcem panem Ing. Josefem Peckou. Vycházeli jsme z Lipky. Byl s námi botanik pan František Zima, a díky tomu jsme za celou cestu viděli hodně zajímavých rostlin (např. hadí mord, kokrhel luštinec, odkvetlý prstnatec májový, kruštík širolistý, žluťuchu orlíčkolistou, chrpu parukářku, kamzičník rakouský, kuklík potoční, mléčivec alpský a vítod nahořklý). Šli jsme mimo značené cesty. Jedna z prvních zastávek byla pod PR Radost - kobylka Kraussova(foto - V.H.) Michlovou Hutí, kde byl vynalezen nový postup výroby českého skla. Zde jsem fotila přástevníka jitrocelového a zobonosce kopřivového. Podél Volyňky jsme šli lesem, rostly zde i "pravé hřiby". Na křižovatce s řopíkem jsme opustili Volyňku a pohybovali se v blízkosti Brložského potoka. Směřovali jsme k PR Na Radosti. Objevili se svižníci polní, mě potěšil silně ohrožený slíďák dřevomilný (samička s kokonem) a pod kůrou byla také můra lesknačka rudokřídlá (název dle biolibu blýskavka ořešáková). V oblasti PR Na Radosti našel pan Hrdlička v louce samičku kobylky Kraussovy (není v červeném seznamu, ale viděla jsem ji poprvé). Došli jsme ke kapli Nejsvětějšího srdce Ježíšova, u které nám pan Pecka podal výklad o místní historii, na odpočívadle seděla píďalka běločárník smrkový, dále cestou byl další běločárník - dříve bukový, podle biolibu b. habrový. Pozoruhodná byla housenka hranostajníka (přibližné určení h. osikový). Nad Vimperkem nás zastihla dešťová přeháňka. Narozdíl od zbytku naší party jsme jeli autem, tak jsme se po delším hledání občerstvili v hospodě. Jako suvenýr jsem našla před hospodou v pavučině mrtvého brouka kousavce dvoupáskovaného (Rhagium bifaciatum), kterého považuji za "typického šumavského brouka". Velké poděkování patří manželům Hrdličkovým, panu Peckovi a panu Zimovi. Výlet se nám moc líbil, viděli jsme mnohem víc, než se vejde to této zprávy. Pozdrav posílá Eva Legátová s rodiči

Z pozorování, které jsem společně s Evou Legátvou učinil, je možno uvést následující:

Niva řeky Volyňky:
Měkkýši: jantarka obecná (Succinea putris), vrásenka pomezní (Discus ruderatus), slimáček polní (Deroceras cf. agreste), plžík žlutý (Malacolimax tenellus), slimák popelavý (Limax cinereoniger) + bíle zbarvený jedinec, plzák hajní (Arion silvaticus), plzák hnědý (Arion fuscus), plzák nejmenší (Arion intermediatus), slimáčník táhlý (Semilimax semilimax), keřovka plavá (Fruticicola fruticum), vlahovka narudlá (Monachoides incarnatus), žihlobytka stinná (Urticicola umborusus), srtnatka chlulapá (Trochulus hispidus), plamatka lesní (Arianta arbustorum).
Určená saranče ze zastavení na jídlo: saranče zlatá (Chrysochraon dispar)
Obojživelníci: skokan hnědý (Rana temporaria) - pulci v kolejích po technice v lese.

Jižně od PR Radost:
Měkkýši: jantarka obecná (Succinea putris), sítovka suchomilná (Aegopinella minor), keřovka plavá (Fruticicola fruticum)

Okolí PR Radost + lesní cesta:
Motýli: bělásek zelný, bělásek ovocný, batolec duhový, babočka kopřivová, perleťovec dvanáctitečný, okáč luční, soumračník rezavý.

Loučka JV za samotou Na Radosti: bělásek zelný, modrásek lesní, soumračník rezavý, okáč prosíčkový.

Samota jihovýchodně od Na Radosti:
Měkkýši: uchatka toulavá (Radix labiata) v kolejích po technice
Obojživelníci: ropucha obecná (Bufo bufo) - pulci.
-vh-

Putování po okolí Čejetic a Mladějovic

Dne 5. května 2018 se konala vycházka s botanikem p. Františkem Zimou po okolí Čejetic a Mladějovic. Poznatků a pozorování bylo zaznamenáno mnoho. Ale protože první informace o proběhlé akci přijde vždy od Evy Legátové, které se většiny akcí účastní, je popis výletu dnes přenechán na ní. Viz dále.

Dnes jsme se zúčastnili výletu ZO ČSOP Strakonice do PR Míchov. Dojeli jsme vlakem do Čejetic. Zde byl na nádraží pod prknem tesařík fialový. Botanici pan František Zima s Radimem Pauličem nás po celý výlet seznamovali se zajímavými rostlinami - např. na nádraží rostl hořčík jestřábníkovitý. U rybníčku v Čejeticích byla např. sítina sivá a blatěnka vodní, na rumišti V Číšti - kousek naproti(foto - V.H.) za obcí mochna norská, blín černý a bolehlav plamatý a u pole barborka přitisklá. Bohužel šidélko větší mi uletělo. Ve strouze žily uchatky toulavé. U rybníků rostlo několik druhů ostřic např. dvouřadá, měchýřkatá, liščí a vyvýšená. Zajímavý byl také pryskyřník zlatožlutý a violka psí. Nechala se ode mne vyfotit jedna cizopasná včelka nomáda (další druh se mi už přemluvit nepodařilo). Mám radost z pestřenky chlumní, protože jsem ji viděla prvně (zbarvením se podobá robustnější pestřence prosvítavé a příbuzná je pestřence horské). Přes Mladějovice jsme nakonec dorazili do PR Míchov, kde jsme měli sraz s dvěma mykology: panem Liborem Hejlem a panem Martinem Bartůškem. Cestou na místo setkání s nimi jsme nalezli pouze třepenitku svazčitou/makovou, choroš zimní (brvitý) a houževnatce tygrované. Mykologové nám ukázali outkovku Trogovu (roste na osikách), pórnovitku drobnopórou, dřevomor a větvovku. Na houby je sucho, ale dal se najít ještě např. starý sírovec, troudnatec kopytovitý, síťkovec dubový, pevník rezavý a anýzovník vonný (v cíli v občerstvovně na vlakové zastávce v Sudoměři na vrbě síťkovec načervenalý). Prošli jsme PR Míchov, kde pan Hrdlička zaznamenal řadu obojživelníků (např. kuňku obecnou a skokana skřehotavého). Předvedly se nám i dvě užovky obojkové. Z rostlin se zde vyskytovaly např. zvonečník černý, pryšec sladký a lilie zlatohlavá. Perleťovec i vážky mi uletěli. Zajímavostí by bylo ještě hodně, ale nakonec musím zmínit občerstvovnu u vlakové zastávky v Sudoměři (pivo, káva, nanuky). Byla zde jedna píďalka a díky panu Hrdličkovi jsem si poslechla také zpěv slavíka obecného. Ve vlaku seděl tesařík polokrový. Poděkování patří Hrdličkům, panu Františku Zimovi a panu Hejlovi a Bartůškovi.
Pozdrav posílá Eva Legátová s rodiči

Z pozorování, které jsem učinil je možné uvést následující:
Kromě uchatky toulavé u Čejetic se vyskytuje ve strouze v blízkosti rybníku Trnova levohrotka ostrá. Biotop je to skoro smrtelný. Po lovení mně na rukou ulpělo něco, co připomínalo pachem Chloramin.
Rybník Jordánky v Čejeticích je plný pulců skokana zeleného (Pelophylax kl. esculentus) + dospělec. Opět jedna sinicová anomálie, kde tyto žáby dokáží přežít.
U rybníku Starého jsem nafotil bahňáka. S 50% pravděpodobností, po posouzení s foto, literaturou a pozorováním zřejmě jespák šedý. Ale určení vzhledem ke kvalitě foto, velmi nejisté.
Pozorováni u lokality V Číšti luňáci červení. Zapsáno na stránky ČSO.
Mladějovice - rybník Osek naproti PR Míchov, kuňka obecná, skokan skřehotavý.
Mladějovice - centrum PR Míchov - potok - kuňka obecná, skokan krátkonohý.
Mladějovice - centrum PR Míchov - lesní cesta - užovka obojková.
Mladějovice - centrum PR Míchov - lesní cesta - skokan štíhlý.
Mladějovice - rybník Nedvědice, kuňka obecná, skokan krátkonohý - hlas.
Ražice - západně od rybníku Miska 6x čejka chocholatá.
Sudoměř - rybník Potočný - slavík obecný - zapsán do nálezové databáze ČSO.
Sudoměř - obilné pole naproti zastávce ČD 3x moták pochop - na Birdlife jsem jej neuvedl. Nechtěl jsem se vrhnout do debaty, zda samec, samice, juvenil a pod. Ale focený jedinec byl samec. Zbývající 2 jsem řádně neodpozoroval.
Mírnou radostí je od nádraží ČD v Čejeticích - krásně skvrnitá svinka (Armadillidium versicolor).
Tolik moje maličkost s drobnou troškou do pozorování. -vh-

Návštěva na zahradách v Rudolfově

V březnu minulého roku jsme se připojili ke sbírce na podporu vzniku nových komunitních zahrad v Rudolfově poblíž přírodní zahrady Anastazie (viz zde), pak jsme se tam vydali v rámci výletu pro veřejnost a pomohli jsme při zakrývání části pozemku slámou, aby se potlačily nežádoucí rostliny a bylo snazší zavést jiné. Na sobotu 28. 4. 2018 jsme si naplánovali tentýž cíl, a tak jsme se vlakem a autobusem MHD dopravili na zastávku Na Americe, odkud je po cestě k zahradě Anastazii hezký rozhled a už samo putování příjemným městečkem se zahrádkami a rybníkem je hezké a zajímavé.
Rudolfov - skokan štíhlý(foto - V.H.)
Nejdříve jsme se zastavili na zahradě paní Pokorné, která se zná s jednou z našich účastnic a také nás pozvala. Paní Pokorná nám ukázala mnoho květin i dalších sazenic. Je to zahrada klasická, ale je tam pořád ještě hodně stromů a příznivé prostředí. Zajímavostí byly prázdné otevřené PET-lahve zapuštěné do jedné třetiny tu a tam do země. Hučí v nich vítr a odpuzuje to prý spolehlivě krtky.
Pozn. U Královského rybníku zaznamenán výskyt skokana štíhlého (Rana dalmatina).

U Kovářových v Anastázii jsme se rozdělili, někdo si (s naším komentářem a pak i sám) vše prohlédl a pak už se sám dopravil do Českých Budějovic za dalšími svými zájmy, někdo po procházce zahradou a seznámení s postupy blízkými přírodě přiložil ruku k dílu při brigádě - pro budoucí komunitní zahrady se už začal budovat společný rybníček a bylo potřeba vozit kolce s pískem. Vysypával se na dno připravené jámy, rozhraboval a válcoval. Dno se pokryje netkanou textilií, fólií a zase netkanou textilií, na to přijde hlína a po krajích přepravky se zakořeněnými vodními rostlinami. V nádržce nebudou ryby, což je velmi podstatné, protože by zkazily vodu, kdežto nerušení obojživelníci jí prospějí, tak jak je to vidět u Kovářových.
V samotné Anastazii se všem velmi líbilo, a to i dětem, které ale nepatřily k naší skupině. S námi bohužel tentokrát žádné nebyly a i jinak byla účast dost slabá (9 osob), což bylo zřejmě dáno až příliš příjemným počasím, které lákalo na nějaká atraktivní místa, kdežto v Rudolfově už skoro každý byl a lidé pak zřejmě mají pocit, že zde mají "splněno" a hledají něco, co ještě neznají. Přitom zahrada se mění neustále, doslova každý den, podle počasí atd. Na Hornické muzeum, kam jsme se také chystali, už nedošlo, protože každý se držel raději venku. Cesta zpátky proběhla stejně jako cesta tam, tj. prostřednictvím MHD a pak vlakem.

Při práci jsme se blíže seznámili mj. i s archeologem, který se zabývá např. i nálezy u nás u Rovné na Sedlině. A tak bylo při nakládání písku o čem povídat. Cítili jsme se v činorodé partě tak, jako bychom se s ostatními znali už dávno. A v takovéto vzájemnosti je právě smysl komunitních zahrad. Už se těšíme, až tam přijedeme zase někdy za čas a uvidíme další pokroky.
-ah-


Sčítání kání a jiných ptačích dravců

Dne 18.03.2018 jsme po delší časové odmlce zopakovali naši kdysi oblíbenou vycházku zaměřenou na sčítání ptačích dravců. Trasa byla stejná jako před lety a dalo by se napsat, že i dravci byli tam kde jsme je vídávali. Jen tento rok byl obohacen o některé dříve nepozorované ptačí druhy jako např. čejky chocholaté nebo čírky obecné a modré. Ale více popisuje opět Eva Legátová v následujcích řádcích.
Čírky obecné a čírky modré - Horni řepický rybník (foto - V.H.)
Dnes jsem se zúčastnila výletu ZO ČSOP Strakonice vedeného manžely Hrdličkovými a spojeného s celorepublikovým sčítáním kání BUTEO. Už cesta vlakem byla zajímavá. Rychlík z Plzně měl kvůli výluce na trati 10 minut zpodění, a jen díky tomu jsem mohla v 11 hodin pozorovat v Horažďovicích předměstí poletujícího luňáka červeného, dravce s vykrojeným ocasem do V. Ze Strakonic jsme z vlaku zahlédli čejky chocholaté, husy velké a jednu káni lesní. V Radomyšli jsme prošli centrem s dvěma katalpami v lokalitě Na rybníčku. Připomněli jsme si také dům Josefa Kováře, nálezce rukopisu Zelenohorského (štěstí mu nález nepřinesl). Kolem rybníku Vražda jsme šli lipovou alejí ke kostelu sv. Jana Křtitele. Vzhledem k nízkým teplotám se po zdi kostela proháněly jen stínky skvrnité. Lipová alej pokračovala až k lesíku, v kterém jsme navštívili židovský hřbitov, kde by měl být pohřben dědeček spisovatele Franze Kafky. Na zídce hřbitova zimovala slunéčka planetky čtyřskvrnné. Prošli jsme se okrají Radomyšle a cestou si opakovali poznávání stromů. Z bezobratlých jsem zaznamenala jen jedno slunéčko východní. Za Radomyšlí jsou u cesty dva zajímavé kamenné kříže, které nejsou "smírčí". Zastavili jsme se u rybníčku s kapličkou sv. Mikuláše, kde žije minimálně 5 druhů obojživelníků. U božích muk jsem nahlédla pod kůru borovic - byli zde pavoučci listovníci ploší, běžník plochý a křižák podkorní. Na kraji Domanic jsme viděli nejprve 8 čejek chocholatých. Na Horním řepickém rybníku bylo živo - po ledě pobíhali konipasi bílí ad. (též rehek domácí). Nejvíce nás však překvapilo hejnko 8 čírek obecných. Už při jejich přeletu bylo vidět, že jsou menší než přítomné kachny divoké. Pan Marek Jindrák měl dobrý dalekohled, a tak jsme mohli obdivovat krásné zbarvení hlavně samečků kachniček čírek. Zajímavou krajinou jsme doputovali až do Strakonic. Celkem jsme viděli 3 káně. Výlet se mi velice líbil, velké poděkování patří manželům Hrdličkovým.

Eva Legátová


Výlet do Týna nad Vltavou a návštěva přírodovědného muzea Semenec

Dne 17.02.2018 se konal výlet do Týna nad Vltavou. Na nádraží se nás sešlo celkem deset. Počasí bylo chladné, obloha zatažená, ale nám to příliš nevadilo. Těšili jsme se do přírodovědného muzea v Semenci. Cestou přes Týn nad Vltavou jsme přešli zajímavý železný most přes Vltavu, prohlédli si Železný most v Týnu nad Vltavou (foto - V.H.) staré uličky města a vydali se k rozhledně nad městem. Během putování jsme mohli pozorovat v jedné z ulic několik stromů druhu dřezovec trojtrnný nebo si všimnout dřevních hub hned u vchodu do stanice. Vlastní prohlídka muzea byla milá. Vše je nápaditě uspořádáno a kolekce jehličnatých stromů, zejména borovic je jedinečná.
Zajímavá je též geologická expozice, která je tvořena horninami z okolí Týna nad Vltavou.
Vnitřek muzea skrývá také např. historii výsadby zeleně ve městě a pohled do činnosti spolků a jedinců, kteří se do této věci zapojili. Po ukončení prohlídky každý ze skupiny měl svůj vlastní program. Ale závěr byl na autobusovém nádraží, kde jsme se opětovně sešli. Podrobný zápis napsala Eva Legátová a ten je zachycen v následujích řádcích.

Dnes jsem se zúčastnila výletu ZO ČSOP Strakonice vedeného manžely Hrdličkovými do Týna nad Vltavou. Naše desetičlenná parta cestovala vlkem do Číčenic a pak autobusem do Týna. Z autobusového nádraží jsme přešli Vltavu po mostu z 19. století a zastavili se chvíli na náměstí. V domu U modré hvězdy byl v roce 1970 v komíně nalezen poklad z renesanční doby. Městské muzeum sídlí v zámku pražských arcibiskupů, ale bylo zavřené včetně íčka. Cílem našeho výletu bylo muzeum Semenec kousek od rozhledny a soutoku Vltavy s Lužnicí, kde na nás čekala paní průvodkyně Mgr. Barbora Šímová. Prohlédli jsme si nejprve venkovní expozice - geologické exponáty, arboretum 29 druhů borovic, různé ekosystémy z jihočeské přírody. Borovice jsou v arboretu rozděleny podle světadílů, z kterých pocházejí. Zaujaly mě šišky amerických borovic, protože čekají na stromě, až je otevře požár. Vnitřní expozice je věnována pravěku. Ve vzduchu zde číhá ptakoještěr, hlídající své hnízdo s vejcem. K vidění jsou všechny možné fosílie, např. koprolity (zkamenělý trus) pramloka. Po prohlídce muzea jsme se podívali k soustavě retenčních nádrží Hlinka, ráji pro obojživelníky. Jednu nádrž obývaly uchatky nadmuté. Prošli jsme lesíkem, kde pod borovou kůrou seděli běžník plochý a listovník podkorní. Byli jsme se podívat u divadla s otáčivým hledištěm a pozůstatky hradu. Pod náměstím jsme zašli na hřbitov, zde jsme viděli hrob loutkáře Matěje Kopeckého. Nakonec jsme se občerstvili v cukrárně na náměstí a vydali se na cestu domů. Výlet se mi velice líbil, byla prima parta a poděkování patří Hrdličkům.

Eva Legátová


Výlet k buku Josefa Velenovského u Čekanic a do okolních lesů

Občas neškodí nechat stranou zájmy veřejnosti a nemyslet při plánování výletu přednostně na to, co by se tak komu ze stálých nebo pokud možno i nových účastníků mohlo zamlouvat. Přece i organizátoři si občas mohou splnit nějaké to svoje vlastní přání a doufat, že ostatní se s radostí přidají. Takhle vznikl náš první výlet roku 2018 - putování po okolí Čekanic v sobotu 21. 1. Někdo zná tyhle končiny třeba proto, že měl někdy dítě na táboře na Chvalově, někdo se potápěl v mačkovském lomu, někdo navštívil sedlickou oboru (třeba zrovna s námi, když jsme kdysi objížděli autobusem různá méně známá nebo běžně nepřístupná místa), cyklisty možná láká projet se sem tam kolem Bratronic a zavzpomínat na závodníka Christiana Battagliu a jeho sestru Blanku... to všechno je zajímavé i pro nás, ale hlavně máme tuto část Strakonicka spojenou se jménem profesora Josefa Velenovského (22. 4. 1958 Čekanice - 7. 5. 1949 Mnichovice). Četli jsme jeho Obrázky a některé kapitoly i z jeho dalších knih, hodně jsme toho o něm slyšeli od botanika Václava Chána a až se nám povede na to najít čas, chtěli bychom se s jeho dílem seznámit ještě podrobněji.

Je už dnes víceméně zapomenutý, což je částečně dané jeho kontroverzními názory, jednak tím, že přírodověda, v které vynikal, není tak dalece ceněnou oblastí zájmu, aby byly její výrazné osobnosti všeobecně známé. Co alespoň trochu pomohlo dostat jeho jméno do povědomí veřejnosti, to bylo rozhodnutí pojmenovat po něm památný buk z rozcestí poblíž Rošické studánky. V roce 2003 získal 4. místo v soutěži Strom roku a psalo se tehdy o něm i o kapličce pod ním, na internetu se dala najít fotografie (viz zde nebo pozdejší z roku 2009 zde) a mluvilo se o něm i ve školách. Teď už není v tak dobrém stavu jako tehdy, ale pořád ještě budí velkou úctu a říkali jsme si, že by bylo dobré jej s dalšími účastníky zase po čase navštívit.

Sešlo se nás devět, což nás mile překvapilo. Vzhledem k čerstvé nadílce sněhu jsme totiž pesimisticky čekali, že kdo je choulostivý, ten zůstane radši doma, zatímco ti otužilejší s nadšením vyrazí někam na Šumavu na běžky a obyčejná procházka pro ně nebude dost lákavá. Dorazili ale Legátovi, šumavský průvodce pan Pecka a ještě pár dalších spřízněných duší a s veselou náladou jsme se přesunuli vlakem do Mačkova, odkud vede směrem na jih silnice do Čekanic. Je málo frekventovaná, a tak se po ní šlapalo dobře. Brzy, po necelých 4 km, jsme byli u zastřešené studánky schované po pravé straně mezi stromy. Odtud je to už jen kousek ke kapličce Navštívení Panny Marie a k buku.

Buk Velenovského a kaplička Panny Marie (foto - V.H.) Ať se na ně člověk dívá z které chce strany, má se čemu podivovat - strom totiž vypadá nejlépe zezadu, od Mačkova, zatímco stavba pod ním vyniká z čelního pohledu. Pozoruhodné jsou detaily, například zával ve tvaru srdce na kmeni buku, stejně jako pohled do dálky do poklidné krajiny s alejí, poli a lesy. Pověděli jsme si o tom, jak byl v roce 1813 mladý baron Alois Helversen těžce raněn v boji a v roce 1815 nechal kapličku postavit na znamení vděku za své vyléčení. Podrobně se o tom lze dočíst např. zde. Z autorů, kteří o tomto místě napsali, stojí za to zmínit hlavně Ladislava Stehlíka a jeho Zemi zamyšlenou.

Samozřejmě jsme si během dne průběžně vyprávěli i o Josefu Velenovském. Ukázky z jeho krátkých zamyšlení z knihy Obrázky jsme nechali kolovat už po cestě ve vlaku a potěšilo nás, že vzbudily zasloužený ohlas. Co překvapilo účastníky výpravy asi nejvíce, to byly autorovy ilustrace. Nemusel by se za ně stydět ani profesionální výtvarník, a přitom J. Velenovský byl především vědcem - světově uznávaným botanikem a mykologem. Kromě toho byl i osobitým myslitelem, jehož poznatky překračovaly běžnou zkušenost a zasahovaly i do tajemných mystických sfér, o čemž svědčí jak některé kapitoly z Obrázků (1928), tak hlavně oba díly jeho "Přírodní filosofie" z let 1920 a 1922. Na jednu stranu to byl vážený profesor (a to na UK, v letech 1892 - 1827), který založil Botanický ústav a řídil tamější botanickou zahradu, působil velmi úspěšně i v cizině a dosáhl významných badatelských výsledků, na druhou stranu některé jeho názory vzbudily velké rozpaky a mnohé z nich vyslovený odpor. Josef Velenovský ale vycházel z praxe, z vlastních zážitků, vše měl dle svého mínění důkladně ověřeno, a tak mu bylo proti mysli se nechat většinovým míněním nějak ovlivnit nebo dokonce zviklat. Zdá se, že spojení jeho jména s houževnatým bukem, vzdorujícím vysokému věku i náročným podmínkám, je opravdu příhodné.

Od kapličky jsme pokračovali směrem na Jindřichovice po lesní cestě, a ačkoliv bylo nasněženo, neměli jsme s tím žádnou potíž. Naopak, obdivovali jsme krásu listnatých i jehličnatých stromů, která na bílém pozadí vynikala snad ještě lépe než v jiných ročních dobách. To platilo hlavně o obrovitém dubu na kraji lesa a o několika bucích, které jsou mladší než ten u kapličky, ale také už hodně pamatují a mezi ostatními stromy u cesty vynikají vzrůstem i krásou.
Po chvíli jsme se stočili na jih a prošli jsme Čekanice, kde jsme obdivovali hlavně budovu klasicistního (původně renesančního) zámku. Je hezky opravený, ale co se nám nelíbilo, to byly nešetrně ořezané stromy v jeho zahradě. Ukázali jsme si také kapličku a lihovar, na jehož komíně je čapí hnízdo. Cestou k Sedlici jsme míjeli rybníky Ovčín, Starý čekanický a Mokrý, ale protože jsme chtěli stihnout dřívější spoj, už jsme se moc nezastavovali a hlídali jsme si čas. Příležitostí k přírodovědnému bádání bylo i tak po celou dobu výletu mnoho a Eva Legátová objevila nejdříve larvu dlouhošíjky (pod kůrou borovice u kapličky Navštívení Panny Marie), potom v lese na zemi sněžnice lesklé a na borovici běžníka plochého, skálovku a slunéčko osmnáctiskvrnné. Radost jsme měli i z kulíška nejmenšího, který seděl na špičce jednoho z lesních stromů a rýsoval se proti obloze. Můj muž ho nejen zaznamenal, ale i vyfotografoval a upozornil na něj nás ostatní. V tom je jedna z hlavních výhod putování ve skupině, že víc očí víc vidí a víc hlav víc ví. Chovají-li se všichni účastníci tiše, může nás být třeba i hodně, aniž by byl někdo z nás rušen ve svém klidu a soukromí. A stejně tak okolní příroda takovouhle ukázněnou společnost ochotně přijme a předvede své divy, na které se pak doma nad obrázky a zapsanými poznámkami hezky vzpomíná.

Do pozvánky na tuto akci jsme napsali, že bude naším poděkováním za celý uplynulý rok a že si naplánujeme, co by nás těšilo v tom novém. Počítáme s tím, že budeme zase podnikat cesty do krajiny, čistit budky, zúčastňovat se jednání o stromech ve městě, zachraňovat obojživelníky při jarním rozmnožovacím tahu, likvidovat netýkavku malokvětou na Kalvárii a na Podskalí, pečovat o zasazené stromky, pomáhat při Veget Festu, chodit na přednášky, na farmářské trhy, na kurzy veganského vaření, věnovat se dětem ze spolku Ledňáčků... tak jako každý rok. Z témat, kterými se chceme zabývat přednostně, se teď na začátku roku soustředíme na lepší porozumění vlastnostem zdravé úrodné půdy a podmínkám, které pro svou dobrou kvalitu potřebuje. Domluvili jsme za tím účelem dvě přednášky za sebou a návštěvu Přírodovědného muzea Semenec, a pokud se to podaří, bude následovat cesta do Rudolfova, kde se nachází nám dobře známá vzorná zahrada Anastazie a od loňska v jejím okolí vzniká ještě i několik dalších.

Cesta čistou, zasněženou krajinou, to byl 21. 1. ten pravý sváteční zážitek a naladil nás na všechny další, které letos chceme společně zažít. Budeme rádi, pokud se budou naši příznivci scházet v hojném počtu a každý přivede ještě další přátele a známé, abychom měli možnost dělat toho pro ochranu přírody více a lépe. I když si to většinová společnost příliš neuvědomuje, je to opravdu nutné. A opravdu platí, že záleží na každém z nás.



Seznam autorů: ah - Alena Hrdličková, el - Eva Legátová, jj - Jan Juráš, js - Jitka Svobodová, vh - Vilém Hrdlička.