Cesta do tajemného světa netopýrů

Přírodovědné přednášky pořádané pro dospělé i děti jednou měsíčně Šmidingerovou knihovnou a Českým svazem ochránců přírody v budově strakonického gymnázia mívají pravidelně hojnou účast, ale mladší zájemci byli zatím vždycky v menšině. Výjimkou bylo 6.11.2009 téma "Cesta do tajemného světa netopýrů". Přišli totiž MOPíci (Malí ochránci přírody) a jejich kamarádi, takže poměr účastníků byl tentokrát vyrovnaný - asi 25 : 25. Na své si přišli malí i velcí, protože studentka PřF JČU Tereza Březinová měla připravené zajímavé povídání i fotografie a uměla zodpovědět všechny otázky. Ty se týkaly hlavně předsudků vyvolaných strachem ze zvláštních, málo známých živočichů. Ukázalo se, že ve skutečnosti se netopýři ani nezaplétají do vlasů, ani nesají krev (kromě několika exotických druhů zraňujících hlavně nohy dobytka na pastvinách). Co se týká nemocí a parazitů, nejen že je netopýři na člověka nepřenášejí, ale naopak před nimi chrání. Jejich potravou je totiž hmyz, například komáři. Nemít ve spárách a větracích prostorách na panelácích, na půdách, v dutých stromech, sklepích, jeskyních apod. netopýry, určitě bychom daleko víc trpěli boreliózou a jinými nákazami.

Hlavní atrakcí přednášky byl živý netopýr rezavý jménem Anežka. V případě zdravého jedince by bylo držení v zajetí zakázané, na Anežku se ale vztahuje výjimka ze zákona, protože je hendikepovaná a v přírodě by nepřežila. Tereza ji má v trvalém ošetřování a pouze zimovat ji dává do do kolonie trvalých hendikepů v chovu společnosti Nyctalus. Další organizací zaměřenou na ochranu netopýrů je ČESON (Česká společnost pro ochranu netopýrů), přičemž Tereza je členkou v obou. Anežku nesmí svěřit do nepovolaných rukou ani nijak jinak ohrožovat, ale může ji brát na vzdělávací akce typu Noc netopýrů a ukázat ji návštěvníkům, protože není nic lepšího pro zlepšení vztahu veřejnosti k těmto živočichům, než příjemný a vzrušující zážitek s nimi. Účastníci strakonické besedy by mohli potvrdit, že Anežka není vůbec ošklivá, jen zvláštní a mile legrační. Je ochočená a nechá se od Terezy chovat i hladit. Má oči jako korálky, pohyblivý čumáček a veliké uši, její kožíšek je hustý a čistý, létací blány ve chvílích klidu úhledně složené. Tlamička je v neustálém pohybu jako při řeči, ale kromě občasného vypísknutí není nic slyšet, protože vydávané signály nejsou lidským uchem zaznamenatelné. Tereza ale měla s sebou přístroj, který je převádí na jinou frekvenci, takže se přednáškovým sálem nesly série zvuků připomínajících rychlé cvakání. Při polykání potravy musí netopýr "zmlknout", ale těsně předtím vydá trochu jiný typ signálu, jakoby zhuštěný, a ten mu orientaci v prostoru na tu chvíli zajistí. Také let je plynulý i přesto, že netopýři většinou nechytají hmyz přímo do úst, místo toho jej nabírají do létací blány. Než znovu máchnou "křídlem", stačí z něj svou kořist rychlým pohybem hlavy sebrat a sníst.

Anežka to má o hodně jednodušší. Jakmile uslyší zacinkání na kovovou mističku s moučnými červy, už se k ní hrne a během chvilinky má plné bříško. Je až neuvěřitelné, jak rychle se umí pohybovat po zemi nebo po stole. Přední končetiny se složenou blánou a velkým ostrým drápkem jí slouží k přitahování, zadními se odstrkuje. Jeden z našich běžných druhů, a sice netopýr velký, umí takto ulovit i tak rychlého tvora, jako je střevlík. My lidé se ale nemusíme bát, že by nám něco tak strašidelného přeběhlo v noci přes cestu, protože netopýři na nás rozhodně nepočkají. Dovedou nás zaznamenat nejen pomocí echolokace, ale i zrakem, sluchem a čichem. I energie mají po celou noc dost - ve dne jí totiž maximálně šetří. Upadají do strnulého stavu, kdy se zpomalí tep, sníží se tělesná teplota a všechny funkce probíhají velmi pomalu. Pouze březí samičky si to kvůli vývoji mláďat nemohou dovolit, a tak se sdružují v koloniích a zahřívají se navzájem. Novorozence nosí tři dny přichycené na břiše, ale protože pak už by je v letu tak snadno neunesly, nechávají je také v koloniích. Za měsíc už na ně mohou dohlédnout při prvních pokusech o let, ukázat jim dobrá loviště a úkryty, a tím je jejich mateřská povinnost splněna. Mladí samečci se pak předvádějí, jak umí krásně pískat a jaké našli dobré místo k přebývání, nalákají tak své budoucí partnerky a vše se zase opakuje. Mláďata se rodí nejvýš dvě, a to jen jednou ročně. Zato ale se netopýři dožívají vysokého věku, na tak malé tvory až neuvěřitelného - přes 20 let.

Při pohledu na hodující Anežku si mohli účastníci přednášky udělat přestavu, kolik by musela nachytat komárů, aby se mohla stejně dobře nasytit v přírodě. Když si pak představili stejné množství vynásobené počtem netopýrů křižujících za letních večerů oblohu, museli uznale pokývat hlavou a pocítit vděk. Přesto se každoročně opakují smutné případy zanedbání ochrany netopýrů, rorýsů apod. při dnes tak častém zateplování domů. Přitom by stačilo zachovat vletové otvory nebo nainstalovat speciální budky.

Příčinou je lhostejnost plynoucí z neznalosti, spoléhání se na techniku, chemii a všelijaké civilizační vymoženosti, přitom moudrá příroda je k nám shovívavá snad víc, než si vůbec zasloužíme. Netopýři i užitečné ptactvo s námi mírumilovně bydlí dokonce i ve velkoměstech, přizpůsobují se jak jen mohou, nepočítají ale s tím, že je řemeslníci klidně zazdí při hnízdění nebo že stromy se kácejí daleko dříve, než začnou být beznadějně nemocné a nebezpečné. Naštěstí přibývá lidí, kteří dodržují pravidla a při opravě půdy nebo fasády se obrátí na odborníky. To lze např. prostřednictvím pracovníků odborů ŽP, na www.nyctalus.cz, www.ceson.org, www.csop.cz, www.cso.cz, v knihovnách, v záchranných stanicích apod. Dík patří i těm, kdo si nechají zkontrolovat a ošetřit staré vykotlané stromy na svém pozemku, místo aby se jich zbavovali. A také těm, kdo věnují svůj čas a elán vzdělávacím akcím. Vždyť Tereza mohla místo toho jít za zábavou a Anežka se nemusela budit a mžourat do světla v době, kdy by pro ni bylo pohodlnější pěkně si viset ve svém teráriu a odpočívat...

Sepsala: Alena Hrdličková