Jedna z našich obyčejných sobot, aneb Komu děti ze ZŠ Povážská pomohly najít bezpečný úkryt?
 

Je odpoledne, první sobota nového roku 2012. Po dobrém obědě vyrážíme s manželem na romantickou procházku. Tak to ale vypadá jen do chvíle, než si hodím přes rameno žebřík a Vilda obrovité těžké štafle. Navíc počasí neláká k tomu, aby člověk Vzájemná pomoc - někdy to jinak nejde.vycházel jen tak pro potěšení. Je... abych tak řekla... působivé. Jinak ho popsat nedovedu, chci-li se vyjádřit slušně. A my ochranáři... Teď se to prozradilo: jsme ochranáři a žebříky si neseme kvůli čištění ptačích budek. Máme jich po městě vyvěšeno tolik, že si nemůžeme termíny brigád moc vybírat, jinak bychom to do jara nestihli. A budky jsou do čtvrtiny zaplněny starou výstelkou, někde třeba i s cizopasníky, takže takhle bychom je nechat nemohli.

Větrné, deštivé počasí má tu přednost, že si musíme vzít čepice a skryjeme tak svoje šediny. Nemusí každý vědět, že ČSOP má tak jako další podobně zaměřené organizace nouzi o mladé členy. My máme štěstí, protože nám slíbil pomoc můj kolega Honza, ani ne třicetiletý. Bere svou práci v ekoporadně při Šmidingerově knihovně natolik vážně, že s námi sbíral loni v zimě odpadky na Kbílu, pak jsme na jaře společně zachraňovali žáby při jejich tahu přes volyňskou výpadovku, v létě se Honza zapojil při údržbě chráněné pastviny u Přešťovic, při likvidaci invazní netýkavky na Kuřidle atd. A teď se už podruhé přidal, aby stejně jako Vilda lezl po stromech, zmrzlými prsty rozmotával uzle na provazech a po vyčištění každé budky je zase utahoval. Moje role byla jednodušší - zapisování, podávání nářadí, poponášení batohu, tu a tam i fotografováníKdo tu bydlel?.

Kdyby nebyla taková zima, fotili bychom každou budku i její strom a ještě i pohled dovnitř po odstranění stříšky. Takhle podobně jsme to dělali na jaře, když jsme budky zavěšovali. Každá má totiž svoje označení, a sice všelijaké nálepky s velikonočními motivy. Jimi si své výrobky vyzdobily děti ze ZŠ Povážská. Měly spolu s paní učitelkou Annou Pavelkovou dobrý nápad: opatřit si plánky a materiál a při pracovním vyučování připravit pro ČSOP milý dárek. Chtěly nám tím ušetřit práci a peníze. Vědí, že máme se svolením MÚ vyvěšené budky po celém parku, na Podskalí, u sídliště 1. máje a na několika dalších místech a že jsme určitě vytipovali i další vhodná místa k hnízdění ptactva.

Děti se s námi znají z přírodovědných akcí pro veřejnost, které naše ZO ČSOP společně s pobočkou ŠK Za Parkem (tj. mým pracovištěm) pořádá. 23. 2. 2011 se tedy nečekaně objevily se 14 budkami a sklidily upřímnou pochvalu, i když nám tak trochu zkomplikovaly život - museli jsme každou budku poopravit, natřít a stříšky opatřit krytem. To nám ale na radosti neubralo, protože nás moc potěšila ochota, píle i šikovnost dětí, které to se svým dárkem myslely dobře. Rozhodli jsme se tedy vybrat pro jejich budky dobře přístupná místa uprostřed města a vyvěšení každé z nich zdokumentovat, aby se na cvrkot kolem nich mohl kdokoliv z jejich tvůrců chodit dívat. A případně si u nás i zjistit podrobnosti. Kdo z dětí nebo rodičů by chtěl vědět, jak to s hnízděním dopadlo a kterému páru kdo pomohl najít domov, může se nás přijít zeptat. Náš notýsek je plný takových zápisů jako například: "...olše u schodů nad náhonem - sýkora modřinka... jasan při cestě u náhonu - budka sloužila pouze k úkrytu... lípa u sv. Markéty - budka neobsazena, ale hned nad ní je ve větvích otevřené hnízdo (asi králíčka obecného)... "
Autorka článku ve větvích
Z každé otevřené budky se musí vybrat zbytky hnízda i všechno smetí, pak se stříška znovu přitluče a zkontrolují se stěny i dno, aby dovniř netáhlo nebo aby část budky nespadla ze stromu. Kdo si postavil které hnízdo, to se dá odhadnout podle výstelky - například modřinka nejraději používá mech, brhlík trouchnivé kousky dřeva, atd. Někdy se najde i část skořápky nebo zbytky uhynulého mláděte, pokud je ptáci nevyhodí ven. Samozřejmě, že jsme byli pokaždé patřičně zvědaví, co najdeme. Jedna budka se Honzovi při sundavání zdála nějak nezvykle těžká a měl pravdu - vletový otvor byl totiž zmenšen vyzdívkou na způsob betonu a stříšku lemovala úhledná římsa ze stejného materiálu. Zajásali jsme, protože tohle jsme na vlastní oči ještě neviděli. Z knížek ale víme, že to dělá brhlík. Dokonce má "betonování" naprogramováno natolik, že se do něj pouští pokaždé, i kdyby byl vletový otvor velký tak akorát. V takovém případě si vyzdí právě římsu a umí to opravdu pěkně. Přichytit takový "zděný domek" pružnými úvazy ke kmeni je ale umění - Vilda přišel se svými štaflemi Honzovi na pomoc a i ve dvou s tím měli co dělat. Jinak jim šla ale práce dobře od ruky a za dvě hodiny měli hotovo jak v okolí náhonu u Tržní ulice, tak v parčíku u kostela sv. Markéty. Postarali se o 14 budek. Zjistili při tom, že 10 z nich posloužilo ptactvu k hnízdění a 4 k příležitostnému úkrytu. I ten je velmi důležitý, protože stromů s dutinami, hustých keřů a dalších přirozených útulků pro naše ptačí spoluobyvatele je ve městě velmi málo.

Rozloučili jsme se u Honzova domu a ne a ne se rozejít - domlouvali si s Vildou, co všechno je přes zimu ještě potřeba udělat. Je toho plno - další čištění, oprava nářadí, různá jednání na úřadech... Takže ujednáno a honem do tepla: zahřát se, umýt a zkontrolovat, jestli se nás nechytila nějaká ta bleška. Ještě že jsou to ty ptačí, ty na člověka nejdou. Asi opravdu ne, protože zatím jsme je naštěstí nikdy nechytili. Na mě zbyly zase pomocné úkoly: uvařit Vildovi horký čaj, vyprat umazané oblečení a napsat článek   : o)
- ah -