Pomoc drobnému zpěvnému ptactvu má v naší ZO ČSOP Strakonice letitou tradici. V kanceláři naší ZO jsou uchovány rozličné nákresy ptačích budek, krmítek a podobných zařízení našich ornitologů, zejména pana Ivana Jany. Kdysi byly prostřednictvím p. Jana vyvěšeny ptačí budky v oblasti Řepických rybníků. Bohužel v současné době nestíháme mnohé z těchto nákresů znovu odzkoušet a uvádět do praxe. V posledních letech jsme do našeho okolí, zejména do strakonických Rennerových sadů, nainstalovali ptačí budky, které jsme si sami navrhli a s jejich zhotovením nám pomohla SPŠ a VOŠ ve Volyni.
Na rozdíl od
kupovaných budek - většinou sýkorníků, jsou naše budky každoročně osídleny
sýkorami. Protože sýkory patří mezi nejčastější druhy drobného ptactva, které
žije v blízkosti lidských sídel, přinášíme nákres "naší" budky pro
sýkorky. Čištění budky se provádí po odklopení - odšroubování stříšky, což
se může zdát nešikovné a pracnější. Je to však vyváženo častějším
vyhnízděním sýkorek oproti budkám, které mají čištění uděláno formou
odklápěcí čelní stěny, což se jeví jako praktičtější, ale zdá se, že sýkory
jakoby se bály tento typ budek osídlovat, protože okolo výklopné stěny jsou
štěrbiny, jejichž vzniku se nedá zabránit a časem při sesychání dřeva se
zvětšují. Rovněž na místo doporučovaného oplechování vletového otvoru jsme
úspěšně použili plexisklo o síle do 5 mm, které se snáze opracovává, a ptáci si
na něj rychle zvyknou. Stává se nám, že při jarním čištěním budek, po jejich
sejmutí, vyčištění a znovu zavěšení, se přilétnou sýkory hned podívat, co se
děje. Budku si "okouknou" zvenku a hned i zevnitř. Čištění budek
provádíme 1x ročně, osvědčilo se nám čištění při mrazíku do -5°C na přelomu
ledna a února, kdy se výstelka a trus snadno vyškrábnou kovovou špachtlí a může se
aplikovat některý z dezinsekčních prostředků, např. Orthosan. Cizopasníci také
částečně vymrznou. Upevnění ptačí budky na obvod kmene provádíme provazem z
umělohmotné příze, jehož oba konce spojíme gumovým lanem s oky. Každý rok tento
provaz a gumové lano revidujeme a popř. vyměníme. Tento závěs je dostačující,
nestalo se nám, že by provaz nebo gumové lano během roku povolily. Také vůči stromu
je tento způsob šetrnější. Vazba je každý rok povolena a převázána, takže
nehrozí zarůst vazby do kmene, ale každý rok se vazba přizpůsobí a mírně posune
na jiné místo. Nepozorovali jsme také oděr kůry stromu budkou nebo oděr vazby. Pokud
používáme klasický hřebík, což je výjimečné, stane se tak, když má strom
silnou kůru. Hřebík potom použijeme v místě horního závěsu. Spodní závěs je
tvořen vždy tvořen provazem a lanem. Je nutno si uvědomit, že budku bychom měli
každoročně vyčistit a ta budka, která je přibitá ke kmeni, se bude většinou
obtížně sundávat. Budeme muset hřebík páčit nebo vytahovat. Při vazbě se
nechají rovněž využít přirozené prostředky, které strom poskytuje, jako jsou
silné pahýly po uvízlých větvích, dvojáky, a tak se vazba může stát ještě
šetrnější. Zásadou je, že ptačí budka musí být uvázána pevně ke kmeni,
přitom však se může budka nechat vychýlit pohybem ruky přes středně silný odpor.
Nesmí se však houpat již při slabém poryvu větru nebo viset pouze za horní závěs.
Takovou budku ptáci sice prohlédnou, ale nezahnízdí. Rovněž doporučujeme dodržet
sílu dřevěných stěn, třebaže se zdají zbytečně silné. Ale pokud takovouto budku
zavěsíme na nějaké více povětrnostně exponované místo a ptáci se přeci jen
zahnízdí, velmi často po prvních výkyvech počasí budku opustí a zanechají pouze
základ hnízdní výstelky. Ptačí budky se nám osvědčilo vyvěsit hnízdním otvorem
na jihovýchod, protože budka je přes odpoledne chráněna kmenem stromu před žárem
slunka. V hustějším porostu stromů je možno budku zavěsit s vletovým otvorem přes
jih i na západ. Severní strana se nám na vyvěšování neosvědčila. Před vletovým
otvorem by měl být dostatek prostoru pro výlet ptáků a ptáci mají mít od budky
přehled o tom, co se děje mimo ni. Osvědčilo se nám použít pro tvorbu budky již
vyzrálé dřevo, dokonce může být i přirozeně zažloutlé či zašedlé. Čerstvé
dřevo pracuje a velmi často začne praskat okolo spojovacích vrutů či hřebíků.
Nemusí být přehnaně hladké, ne však hrubé s osinami. K povrchovému ošetření
dřeva proti povětrnosti nám většinou postačí lněná fermež. Vnitřek budky
raději fermeží nenatíráme. Budky vyvěšujeme do výšky nad 3 m a vypozorovali jsme,
že sýkory mají nejraději obvod kmene okolo 70 cm. Pokud se vyvěšuje níže, přijmou
sýkory budku také, ale je nutno vybírat stromy pro vyvěšování s hladkou kůrou a
pokud možno v místech, o nichž víme, že tam nežijí predátoři. Rovněž je dobré
budku vyvěsit na místo, kde jsme ptáky opakovaně pozorovali. Vyvěsit ptačí budku na
osamělý strom, kde se po celý den neobjeví ani brko, je takřka zbytečné. Musíme si
uvědomit, že vyvěšením ptačí budky suplujeme přirozené podmínky, kde by ptáci
mohli hnízdit, ale z nějakého důvodu to nejde, přitom však ostatní podmínky jsou
splněny. Např. máme na zahradě stromy, dostatek potravy, ale chybí nám tam keře
nebo doupný strom. Potom naši budku ptáci s vděkem přijmou, protože ulevíme
hnízdnímu tlaku. Často se sýkory spokojí např. i s trubkou u vrat, aniž o tom
víme. Tolik stručně o vyvěšování zřejmě nejrozšířenějšího druhu ptačí
budky - sýkorníku.