V pátek 13. 4. se několik lidí zeptalo, co říkáme s Vildou zprávě z internetu, novin a rozhlasu o žábách (že prý je přenášení přes silnice stresuje a nadělá se tím víc škody než užitku). Náš názor
je jasný z naší činnosti – napřed jsme 3 dny stavěli zábrany (z toho jeden s dcerou,
jeden s 10 dobrovolníky) a kromě toho jezdil Vilda na „žáboviště“ 6 týdnů
dvakrát denně sbírat. Někdy na kole, někdy autem, někdy sám, někdy se mnou. Sem
tam jsme mohli den vynechat, protože nás vystřídali Honza Juráš a Honza Košťál.
Těžko bychom něco takového dělali pro nic za nic nebo třeba pro nějakou pochybnou
slávu a pocit důležitosti. Zvlášť když prostředí Volyňské silnice není zrovna
to, po čem po jaru toužíme.Kdyby přenos žáby stresoval tak moc, nebyla by loni (kdy jsme také prováděli transfer) v rybníku tak bohatá snůška vajíček. Přejít silnici, pokud se to vůbec povede, je v hustém provozu pro ropuchy určitě neméně stresující – stačí si představit, jak na ně asi ten rámus a světla působí. Naše opatrné vložení do kbelíku, chvilka pohybu v něm a vypuštění na druhé straně, to proti tomu není nic – přenesli jsme jich takhle přes 400 a nepozorovali jsme na nich ani vylučování jedu, ani nějaké ochromení nebo naopak zoufalé pokusy dostat se z kbelíku pryč. Po vypuštění napochodovaly do rybníka a bylo to.
Máme zábrany dostatečně dlouhé (skoro 3/4 km), a tak nepotřebujeme stavět pasti, osvědčilo se nám to takhle bez nich. Některé žáby dojdou podél zábran do propustku, ostatní zkoušejí, jestli by se dalo jít horem, spodem nebo okolo, a než se jim něco z toho povede, stačíme je posbírat. Jak by to bylo s pastmi, těžko říci, nemáme s tím zkušenost a bez ní o tom nemůžeme mluvit. Ale zato máme z dřívějška vypozorováno,
jestli mají žáby nějakou šanci přelézt přes Volyňskou
silnici. Naštěstí je pod ní zatrubnění, ale i tak šla spousta ropuch horem a
končila po stovkách pod koly aut. Mnohé byly jen poraněny a bezmocně se zmítaly,
než je přejelo některé z dalších vozidel.Argument, že jde o přirozený výběr a že lidi by se do toho neměli plést, by možná obstál v případě, že by živočišné a rostlinné druhy z přírody nemizely. Jenomže mizí, a to po celém světě a opravdu děsivě rychle. Příroda se ztrátami počítá, ale něco jiného je třeba číhající čáp, který také potřebuje být z něčeho živ, něco jiného je autostráda. Takže by se tohle povídání dalo zakončit jednou zvlášť povedenou hláškou z internetové diskuse: „...A nebylo by účinnější nechat je přeplazit D1 v Průhonicích a kdo to dokáže, postupuje do dalšího kola?...“
Bohužel tohle je jeden z mála příspěvků ze zmíněné diskuse, který mluví pro žáby. Naprostá většina se o nich vyjadřuje buď lhostejně, nebo i posměšně. Prozrazuje to nejen nedostatek soucitu, ale také nevědomost o tom, že bez ropuch by byla krajina zamořena jak přemnoženým hmyzem, tak jedovatými prostředky k jeho hubení. A další špatná zpráva: v létě, kdy táhnou žáby zpátky do polí, není jejich migrace tak souvislá jako na jaře, těžko by se dala uhlídat a nedá se tedy dost dobře něco udělat – zbývá jen doufat, že aspoň zčásti pomohou propustky pod silnicemi a že se povede prosadit jejich častější budování. V tom by mohla veřejnost napomoci sledováním a hlášením, kudy žáby táhnou. A ještě lepší by bylo, kdyby se do jednoho auta sesedlo víc lidí a kdyby se více využívala veřejná doprava. -ah-